1Okm

Birrel Grand Prix 2015

Jak jsem nezávodil na Birell Grand Prix 2015

 

Začnu hezky od konce. Doslova. Zhruba v 19.44 vybíhám jako poslední z šesti tisíc závodníků na trať vyhrazenou pro 10 km dlouhý běžecký závod. Proč v 19.44 a proč s nejistým výrazem?

 

Co se tedy vlastně přihodilo? K tomu se dostaneme. Tak a teď na začátek.

Sobotní podvečer 5.9.2015. Na tento termín byl naplánovaný již 20. ročník populární pražské běžecké desítky. Spolu s tímto 10 kilometrů dlouhým závodem se veze i ženská pětka. Hlavní a prestižnější, ale vždycky může být jen jeden. Zde je to právě ta desítka a já se těšil, že si ji také zaběhnu. Několik desítek mimo jiné už mám za sebou. Všechny zaběhnuté s postupně zlepšujícím se výsledkem. Co ročník, to pár desítek vteřin dolů. V srpnu roku 2014 jsem si dal 10km za 47.32. Abych se opět zlepšil, stanovil jsem si limit pod 45 minut a doufal jsem, že tuto metu v dalším roce pokořím.

 

Čas plynul. Zima pryč. Jarní tréninky i formu jsem ladil na maraton. Maraton za mnou. Dostavila se euforie a já polevuji. Asi jsem usnul na vavřínech. Letní tréninky jsem hodně podcenil. Běžel jsem párkrát a vždy jen pár kilometrů. Začátkem srpna už mi bylo stydno, jak na to kašlu a připomněl jsem si svůj cíl: 2015 -10km pod 45:00. Začal jsem hledat nejbližší závod a lákat své letité "spoluběžce". Aleš běží. Ok. Marek neběží, ale registraci má. Ok. Přenechá mi ji. Teď už jen natrénovat tempo a první zářijový víkend to rozbalit naplno. Bohužel, již domluvené víkendové akce, pracovní vytížení a nečekané zdravotní problémy mě o řádnou, už tak hodně krátkou, přípravu připravily. V srpnu jsem byl vlastně běhat jen jednou. O ou. To asi bude bolet. Nicméně nevzdám to. Na závodu půjdu a uvidím.

 

Jakmile jsem se přiblížil svižným krokem k hrazení, začal jsem si uvědomovat, že tady něco nesedí.

Je sobota. Po obědě vyrážíme na food festival na Trojský zámek. Je potřeba se kvalitně posilnit. Dobrého jídla by tam bylo dost. Ovšem lidí taky. Času už tolik ne. V 18.00 Tróju opouštíme a kolonama se suneme po Praze. Domů na Zličín se dostanu až v 18.45. Ajaj. To je akorát na to dát si sprchu, obléknout se a vyrazit metrem na seřadiště do ulice Na Příkopech. Rozcvičce asi moc nedám, ale start v 20.00 bez problému stihnu. Myslel jsem si. Zmýlil jsem se. Jakmile jsem se přiblížil svižným krokem k hrazení, začal jsem si uvědomovat, že tady něco nesedí. Jdu blíž a blíž a už vidím nafukovací startovní bránu. V běžeckém jsem ale zatím nezahlédl ani nohu. Zrychluji. Cedule "group D". To jsem přeci já. Marek měl registraci v group D. Nikde nikdo. Jen turisti podél hrazení a jeden „sekuriťák“. S obavami se ho ptám: "Už byl start??" Trochu s údivem na mé startovní číslo odpovídá: "Jojo, asi před deseti minutama". Noo! Co teď?! Mám jít domů??! - proběhlo mi hlavou. Nevím proč,

ale měl jsem za to, že start je ve 20:00. Ach jo. Myslím a dál svižně pochoduji směrem k časomíře. Slyším komentátora. Chci běžet. Strašně chci na trať.

 

Povedlo se, jsem ve hře.

Posouvám hrazení a začínám poklusávat ke startovní čáře. Jsem pár metrů od startu. Já, možná až s fanaticky ustaraným výrazem, běžím už průměrným tempem. Pořadatelé, s velmi udiveným výrazem, obrací své nechápavé pohledy. Jeden z nich křičí, když probíhám kolem: "Kde ses tu vzal?? Ale běž, makej, doběhni je!". Výzvu přijímám. Když se ocitám pod časomírou, ukazuje 13 a nějaké drobné. Fanoušci za startem jsou v šoku. Už jsou otočení a čekají za necelých 15 minut na finiš, když v tom se kolem nich proženu já. Co ten tady? No hele ho. Běž. Go. Gooo! Roztleskali se a fandí. První kilometr zdolávám v tomto pozdvižení v prudkém tempu. Po kilometru je rozdvojka. Další překvapený dobrovolník mi rukou ukazuje směr, když na něj už z povzdálí halekám, že nevím, kudy mám pokračovat. Cca na druhém kilometru dobíhám úklidové vozy na trati. To chudáci řidiči tater s kartáčem asi taky nečekali, že je nějakej fanatik bude předbíhat 20 minut po stratu závodu. Cca na třetím mě v protisměru míjí elitní skupina afrických běžců s doprovodnými vozidly a televizním štábem. Super. Oni už defacto finišují a já mám ještě 7 před sebou. Trošku mi to bere sil a tuhnu. Po pár stech metrech už mám na dohled chvost štrůdlu běžců. Na 4. km jich už mám pár desítek v zádech. Povedlo se, jsem ve hře. Běžím a dál předbíhám. Běžochodce, seniory, hendikepované. Pár stovek už bude za mnou.

 

Na pátém kilometru při přeběhnutí mezičasového měřiče dvakrát pípnu. Ostatní jen jednou. Přemýšlím, jestli je vůbec můj čip aktivní. Stopky jsem si samozřejmě na pozdním a zmatečném startu nezapnul. 6km = občerstvení. Na sedmém kilometru předbíhám vlajkonoše s časem 1.15. I když si odečtu těch 15 ztracených minut, tak neběžím zrovna moc dobře. Zrychluji. Na osmém kilometru je už definitivně setměno. Probíhám nějakou malostranskou uličkou zpět na nábřeží. V občerstvovací stanici si beru jen houbičku a sbírám síly a vteřiny na finiš. Devátý kilometr už je v podstatě cílová rovinka. Natahuji krok. 500m do cíle. Desítky lidí doslova předskakuji. Výborní fanoušci nás nadšeně podporují až do závěrečných metrů. Téměř sprintuji a hned pod časomírou, jež ukazuje 1.03, zastavuji a vydýchávám a přepočítávám.

 

Kromě sebe, pořadatelů i fanoušků jsem zmátnul i čip a techniku.

Určitě jsem osobák nezaběhnul. Odhaduji tak 49 něco. Škoda. Ale i tak mám radost, že jsem to nevzdal už na začátku, a že jsem se vlastně krásně proběhnul. Jsem happy. Jdu si pro medaili, pro ovocného Birella a pak do metra, které mě odveze domů. Marně čekám na SMS s výsledky, tentokrát mi vlastně nepřijde. Přijde Markovi. Až tedy dnes (v neděli) zjišťuji na webu čas prvního běžce (Daniel Chebii za neuvěřitelných 27.43) i svůj čas. Reálný i závodní mám zapsaný stejný. Nikdy už se přesný nedozvím. Takže kromě sebe, pořadatelů i fanoušků jsem zmátnul i čip a techniku. Měl jsem přijít v čas a rozcvičit se, měl jsem běžet jednotné tempo se svou výkonnostní třídou, měl jsem víc trénovat a možná bych tu 45tku prolomil. Takhle si holt ještě počkám. Ale dám to, vím to. Možná za měsíc, možná až za rok. Ale dám. Díky Run Czech za líbivý a dobře organizovaný závod, díky fanouškům na trati i doma za povzbuzování a díky i Vám čtenářům za přečtení.

 

Běhu zdar. David

napsáno pro SvětBěhu.cz

Fotogalerie na fb :

 

Kdo uteče vyhraje

 

Výsledky:

 

Birell Grand Prix 2015

 

Oficiální články, fotky a videa:

 

Birell Grand Prix 2015

 

Kontakt

email : info@daweb.one

telefon: +420 775 658 883

Copyright © All Rights Reserved ale kopírování povoleno