Jižní Evropa 2009

Jižní Evropa 2009 ☠

Úvodem

První moje delší cesta za hranice ČR "na vlastní pěst" se odehrála vlastně shodou nešťastných náhod. V květnu roku 2009, kdy mi bylo 23 let, jsem byl odejit ne tak úplně vlastní vinou z mého 4 letého zaměstnání. Pracoval jsem v managmentu sítě kasín. Pozice obnášela hodně zodpovědnosti a byla proto i dobře ohodnocená. Na můj věk velmi dobře, ale právě i věk, nerozum a zastání se kolektivu mě o tento lukrativní flek připravila. Přesto nelituju, morálně jsem udělal, co jsem měl, a vyhazovem se otevřely jiné dveře do budoucnosti. Jedny z nich byly právě dveře k cestování.

S Richardem, jež byl tenkrát barmanem v plzeňském kasínu a jedním z podřízených, které onoho květnového dne náš masochistický generální také vylil, jsme se přátelili už nějaký ten pátek i mimo zdi kasína. Různé večírky, párty a zábava byla v našem postpubertálním věku téměř na denním pořádku. Ne, že by to bylo dnes jinak :-D A s ním jsme tedy krátce po ukončení pracovního poměru vymejšleli, co dál. Léto bylo před námi a vidina tepla a volného života nás dohnala až k myšlence opustit zemi. Začali jsme hledat a zjišťovat. Narazili jsme na zprostředkovatele brigád ve Španělsku se sídlem v Praze. Začátkem června jsme se tedy do Prahy vydali. Já, Richard a kamarádka Eva alias Gabána. V paneláku u tržnice Sapa jsme dostali v improvizované kanceláři nějaké info, smlouvu a po zaplacení čtyřtisícové zálohy i termín k setkání ve Valencii se zaměstnavatelem. Šlo to rychleji, než jsme čekali a měli jsme radost, že za 2 týdny můžeme vyrazit do "Špáňa". Během těch 14ti dnů jsme domluvili odjezd z Plzně s Gabány matkou se zastávkou ve francouzském Nice, kde Evy máma s přítelem žije a následné pokračování autem, už jen ve třech, přes Barcelonu na jih Španělska až do Valencie. Docela dobře to vše vychází. Další radost. Ale to by bylo, aby nebylo... Více níže :-)

Cesta

 

Podle původní dohody nocujeme všichni v baráku na kraji Plzně u Gabány mámy. Již máme sbaleno a se zvoněním budíka ve 4 ráno opouštíme rodinným Renaultem Clio pozemek. Složení posádky je následující: Gabány máma za volantem, Gabána jako spolujezdec, Já s Richardem a s Mufem (chlupatá čivava) na zadní sedačce. Několika hodinová cesta přes Německo docela utíká. Po přejetí hranic s Itálií se mi uškvařil externí zdroj na notebook a střídáme se v řízení. Po poledni zastavujeme v nějaké vesničce v Itálii na kafe za jakousi rodinnou známou od Evy starší. Hodinu drbou o ženských nesmyslech a pak pokračujeme dále. Po druhé tankujeme a ze společného rozpočtu platíme i mýtné. Ve Francii a v Nice jsme lehce před setměním. Krásné vesnické kamenné stavení s terasou nás vítá a my vítáme jej. Vybalujeme a usínáme.

Francie

 

Druhý den ráno nás Gabány máma "naším" autem veze do Monaka, kde pracuje v butiku. Vysadí nás v 9:00 u centrálního parku a my máme celý volný den na poznávání knížectví. Hned první moje cesta do neznáma a hned taková krása. Projdeme nádherným parkem až ke slavnému Cartieru dole. Nablýskaná auta za miliony Eur, předražené kavárny a butiky, načančané paničky, honosná sídla - to všechno a mnoho dalšího je Monako. V přístavu, okouzleni jachtama, zahlédneme i prince Alberta na jakési soukromé garden párty u hotelu Hilton. Poledne trávíme v monackém akváriu. Podvodní svět v takovém měřítku také všichni vidíme poprvé, ale už se těšíme na pláž a tak tomu moc nedáme. Ve 14:00 jsme na oblázkové pláži a do 16:00 se můžeme vyblbnout. Pak nás vyzvedává Gabána starší a veze nás zpět do Nice. Po večeři se seznamujeme s jejím přítelem, je mladší, usměvavý a evidentně "ve vatě". Je to Švéd konstruující pro francouzskou společnost lodě a jachty. Zítra nás prý na jednu vezme. Paráda. Po večeři v horké noci sbíháme z baráku pro piva. Na terase pak dáme jedno, dvě, čoudovou z domácího balkonového zdroje a posilněni vymýšlíme co se započatou nocí. Půjčujeme si RAV4 a odjíždíme nocí na niskou pláž. Když vidíme projíždějící policejní hlídku, máme docela strach vzhledem k naší momentální způsobilosti k řízení. Strach nás přejde po tom, co spatříme jiné členy provozu. Například mladík na skůtru bez helmy s jedním rozbitým světlem právě dopil lahváče za jízdy a flašku odhodil do křoví. Holt je tady policie tolerantnější. V pohodě dojedeme na pláž a po půlnoci i zpět na barák.

Třetí den ve Francii je slíbené flákání a jízda na jachtě. Dorazíme na nejhezčí pláž v Monaku s názvem La Maga, kde se koná svatba známých od Gabány otčíma. V plážové restauraci mají hostinu, které se mi s Richardem pochopitelně neúčastníme. Kupuju si zde Marlbora a vodu za 15,- eur a odcházím na pláž. Měl jsem to nechat napsat na účet, když se mi číšník ptal jestli "Aqua" je mé jméno :-D Během jejich hostiny poleháváme na pláži s občasným osvěžením v moři. "Attencion medůza" jsem nějak přeslechl a jedna mě žahla. Po dvou hodinách se kompletujeme a na pobřeží nasedáme do člunu. My a několik oslavenců ze svatby jede s námi extrarychlou lodí až do přístavu. Za tmy se vracíme na barák a finišujeme přípravy k odjezdu dál. Nějak se to ovšem komplikuje. tady nám dochází, že celá tahle předehra byl vlastně jen takový komplot jak zaplatit část cesty a dostat Evičku na prázdniny do Francie. Ani se nehádáme, spíš jen nevěřícně koukáme, když nám Gabána starší oznamuje, že její dcera zůstává a že nás ráno hodí na vlak. Auto si prý taky musí nechat. A jestli chceme stan, tak nám ho za zálohu 100,- Eur půjčí. Přišli jsme teda o auto, o společnici a já o 5 tisíc, které jsem za Gabánu do společného rozpočtu dal. Byla to půjčka, ale dodnes jsem samozřejmě peníze ani Gabány neviděl. Mladá podle všeho nyní žije v Miami a starší si nejspíš užívá luxusu nadále ve Francii. Umí si to holky dobře zařídit, jen co je pravda. Tomu se nejde teď než zasmát a smáli jsme se tomu vlastně už i tenkrát :-)

Takže jsme sbaleni a vykopnuti na vlakovém nádraží v Nice. Odhodlaní nevzdat to, kupujeme jízdenku s TGV do Barcelony. Po poledni nám to jede a v Barceloně jsme někdy před půlnocí.

Španělsko

 

Dalšího dne po krátké návštěvě Barcelony kupujeme jízdenku do Valencie, abychom stíhali den na to schůzku s farmářem ze Španělska a našim teoretickým novým zaměstnavatelem. Ve vlaku na notebooku řešíme, jak oznámit, že jsme o člena chudší a narážíme na diskuze o této "firmě". V několika se dočteme dost nepotěšujících informací od absolventů této brigády. "Nikdo jim na to neskočte! V Praze vás zkasírujou a ve Valencii na vás čeká potetovanej cikán, kterej vás odveze na farmu trhat pomeranče. Bydleli jsme ve stodole, každej den makali a po 2 týdnech, kdy jsme neviděli ani halíř, jsme raději zdrhli. Nejezdit!" a podobné komentáře. Hmmm. No už jsme na cestě, tak uvidíme. Vystupujeme ve Valencii a kousek od nádraží bereme hotel na noc.

Ráno snídáme a odcházíme na schůzku na místo určení. Naštěstí je jen kousek od hotelu směrem do centra. Jsme na místě pár minut předem a zpovzdálí sledujeme co kdo kde. Nevěřili byste, 2 metrový potetovaný čmoud v tílku se slunečníma brejlema nás vyhlíží. Typická "mafka" a my na to kašleme. Takže po podělávce z půlky cesty jsme teď ještě přišly o uhrazené 4 tisíce z Prahy. Je nám to fuk. Je 40°C, začátek července a nějaké peníze ještě máme. Přes den se potácíme po městě a večer dáváme pár piv na náměstí a prodlužujeme pobyt na hotelu o týden.

Pláže, město, Heinekeny za 5,-E, párty se Španělkama, nákupy a podobné legrace. Týden uteče jako voda. Z rozpočtu zbývá jen necelá desetina a my začínáme řešit co dál. Děláme rozpočet. V té euforii z cizího prostředí jsme jaksi zapomněli i na finanční rezervu na zpáteční cestu. Máme tedy na poslední 3 noci v hotelu a na něco k snědku. Víc ani floka. Přes emaily a telefonáty do Čech řešíme situaci. Od bratra si nechávám na účet poslat asi desítku a hledáme letenky z Valencie. Za pár dní by měli peníze přistát na mém účtu a dostupnou letenku jsme sehnali na čtvrtý den. No okej, to už nějak zvládneme.

Zasaženi informací o nedostatku peněz volíme jednu noc z úsporných důvodů mimo hotel. Máme přece spacáky! Dopoledne domlouváme na hotelu, že tuto noc neplatíme a nespíme a že přijdeme na poslední 3 noci až zítra. Je nám vyhověno i kufry nám uskladní. Odjíždíme metrem na pláž. "Proxima parade Playa station". Vystupujeme z metra a míříme se slunit a koupat. Pečená kukuřice za euro k obědu. Odpoledne nás na promenádě prosí o drobáky banda pankáčů. Jakmile zjistíme, že to jsou Češi, tak se společně zasmějeme, že jsme na tom vlastně stejně. Dáváme pivo a po setmění vybíráme místo na nocleh. Pláž už je liduprázdná a tak uleháme na volné prostranství za budkou plavčíků. Někdy kolem 11 večerní se snažíme usnout. Dost nám to znepříjemňují komáři. Jsme zakuklení od hlavy až k patě. I přesto si ta verbeš místo na ďobance najde. V průběhu noci se budíme a střídáme se na "toaletě". Když uleháme zpět, zjišťujeme, že nám chybí brašna s foťákem. 5 minut nepozornosti?! Někdo si nás nejspíš vyčíhnul. Foťák byl Gabánojc, takže si s tím hlavu nelámeme. Alespoň nějaká vendeta. Zbytek noci do rozednění trávíme v jakémsi polospánku. Ráno vychází slunce a my omýváme písek ze svých zmrzlých těl. Přežili jsme to a po pár hodinách proslunění vzdáváme tenhle způsob přežívání a odjíždíme k hotelu.

Tři zbylé dny trávíme různě po centru, po shoping centrech (jen na kukačku) a tak podobně. V den odletu se pobalujeme na hotelu. Platíme a s pár drobnými eury odjíždíme na letiště. Několik hodin do odletu trávíme v odletové hala na zemi u elektrické zásuvky s notebookem a seriály. Za posledních 5 euro si dáváme poslední "duos cervéza San Miguel" a k večeru odlétáme do ČR. Můj první let dopravním letadlem si celkem užívám. V Praze jsme za pár hodin. A pak autobusem před půlnocí v Plzni.

Naše rodiny přijali naši "exkurzi za prací" s humorem. Jsou rádi, že jsme v pořádku a že jsme zpět. Slibuju všem, i sobě, že si najdu práci normálně v Česku a do ciziny budu jezdit spíš už jen pro zážitky :-)

Závěrem

 

Takový byl onehdy můj první delší výlet za hranice. Myslím, že jsme ho v rámci možností zvládli dobře, i přesto, že mě stálo toto velké dobrodružství část stavebního spoření a skoro měsíc času, který se dal věnovat záslužnější činnosti, tak toho nelituju. Ve svých 22 a 23 letech jsme s Richardem viděli kousek Evropy a nabyli jsme cenné zkušenosti. Do teď mohu tvrdit, že umím základy španělštiny. Tak třeba víte, co znamená : "el Aqua del Radiator"? Voda v radiátoru. To se může hodit :-D Tchau !

Fotogalerie prozatím na fb :

Monaco,Nice,Valencie / France,Espaňol – Léto 2009

 

Pro pořádek přikládám a zálohuji i některé videa z cest.

Omluvte jejich kvalitu a možná nedostatečnou obsažnost, přeci jen jsem v tomhle směru amatér :-)

 

Moje videa:

 

Jižní pobřeží Evropy 2009 (sestřih z telefonu) - bude doplněno

 

Videa inspirativní v cz/en z TV nebo Youtube:

 

Valencie ČT , Španělsko , Monako YT EN dokument

 

Kontakt

email : info@daweb.one

telefon: +420 775 658 883

Copyright © All Rights Reserved ale kopírování povoleno