Východní Evropa 2015

Východní Evropa 2015

V dubnu roku 2015 po vyhlášení nového evropského státu Liberland mě zastihla touha tento kraj navštívit. Postupně jsem přidal několik dalších míst, vybral datum a seskládal itinerář s rozpočtem. V květnu jsem plán nadhodil v hospodě kamarádům. Líbilo se jim to a tak jsem dál pokračoval v plánování. Začátkem června velký mediální zájem kolem Liberlandu opadnul, ale jako příznivce tohoto projektu a celé myšlenky svobodné země jsem doufal a věřil, že i přesto se projekt dále vyvíjí a bude možné se na místo dostat. Termín výpravy jsem zvolil na pátek 3.7. s návratem v pondělí 6.7. (státní svátek). 14 dní před odjezdem se nám rozpadla sestava a Liberlandské území bylo stále pevně střeženo chorvatskou policií. Nemožnost vstupu. Kemp, jež byl zbudován na srbském území jako základna pro sympatizanty Liberlandu, jeho pár desítek občanů, novináře i politiky byl zrušen a přemístěn do nových prostor. Napříč tomu jsem ideu o návštěvě Liberlandu nezavrhnul a dál hledal způsob jak cestu podniknout. Vyměnil jsem si několik zpráv s prezidentem Vítem Jedličkou a následně upravil mapu trasy. Týden před odjezdem, v novém složení, nás ale zastihnul problém s autem. Čekali jsme na poslední chvíli, jak to dopadne. Jestli vůbec pojedeme nebo ne. Já mezitím vyhledal alternativu jak se do Liberlandu podívat. S podobnými nadšenci autem jako spolujízda z Prahy, byla možnost, ze které jsem měl radost a už jsem se definitivně začal těšit. Ale ještě téhož dne - ve středu 1.7. - mi zavolal kamarád Richard, že auto je opravené, parta v pořádku a původní plán platí. Mrzí mě, že jsem spolujízdu zrušil, ale měl jsme radost, že road trip i po jiných místech se může realizovat dle představ. Takže napůl domluvený a částečně odsouhlasený 2200 km dlouhý trip po východní Evropě ve složení Já, Richard, jeho přítelkyně Simona a sestra Tereza mohl začít. Ve čtvrtek dolaďujeme některé detaily, balíme, měníme valuty a brzy uleháváme, abychom zítra opravdu mohli startovat.

 

V pátek v 4:00 startujeme ze sídliště Zličín, cestou nabíráme Terezu, tankujeme a začínáme odpočítávat kilometry. Po dálnici D1 hopsáme až za slovenské hranice, kde je první přestávka na občerstvení a kontrolu stavu vozidla. Po cigáru a několika vtipech pokračujeme v cestě. Další zastávka je až v centru Budapešti, kde se zastavujeme u lázní Gellért okolo půl 10 ráno. Horko, které nás bude pronásledovat celý víkend o sobě dává znát při několikakilometrové procházce po městě v okolí řeky Dunaj. V polovině procházky na levém břehu sedáme v kavárně a dopřáváme si snídani s výhledem na budapešťský parlament a exhibici RedBull Air Race, která se zrovna nad hladinou řeky koná.

Restaurační terásku opouštíme a přes most se vydáváme 2 zastávky klimatizovanou tramvají. Pak projdeme kolem parlamentu podél pobřeží dalších pár kilometrů, než dojdeme před lázně, kde parkujeme. Uvnitř lázeňského komplexu si dojdeme na Wc a kolem půl 3 město opouštíme. V autě je hic a tak v mapách hledáme možnosti ochlazení. Vodní plocha, ke které jsme z dálnice sjeli polní cestou je ale jen velká bažina a proto se vracíme na sjezd a pokračujeme v cestě. V maďarském příhraničním městě Baja zastavujeme u Tesca a nakupujeme potraviny a pití na večerní kempování v libelandském kempu. Dalších několik desítek kilometrů už mimo dálnice dojíždíme až na hraniční přechod Srbska. Celníci mimo EU vyžadují naše občanky, kontrolují nám kufr a vyzvídají, kam máme namířeno. Tuší správně, že do kempu v Bački Monoštor. S jejich i naším úsměvem hranice opouštíme. Po pár kilometrech, ale úsměv v autě většině trošku zamrzá. Je to zvláštní a výrazný skok z maďarského pohraničí do srbských polí a dědin. Po cca 20 kilometrech dojíždíme do oblasti, kde by se měl nacházet kemp červeného kříže, v němž se setkání příznivců Liberlandu má dnes večer konat. Ovšem na mapách vyznačen není. Sjezdíme marně několik polních cest, setkáváme se s divočákem, s hustým křovím, se sršáněm v autě, než se nám podaří dojet k pile a tam nám místní dřevorubec cestu ukazuje.Po kilometru v terénu pro off road se dostáváme až ke kempu. Ovšem tady zjišťujeme od správce, že se strany na dnešní akci nakonec nedohodly a většina liberlanďanů je různě po okolí nebo ve vesnici Bački. V mírné zoufalství hledáme po okolí i ve vesnici náznak spřízněných duší. Nikoho nenalézáme a tak vyrážíme zpět ke kempu. Po cestě ve vytištěné mapce nalézám další záchytný bod. Odbočujeme k rybníčku se stavením, který slouží jako dočasná ambasáda Liberlandu. Zde jsou jen psi. Než opět nasedám, zaslechnu mladíka, který na mě volá. Představí se mi jako francouzský velvyslanec a nabízí nám možnost přespání s tím, že prezident a ostatní liberlanďané by se měli do pár hodin někde seskupit a povečeřet. Oficiální program oslavy dne nezávislosti, ale začne oproti původní verzi až v sobotu a na jiném místě. Navrhuji zůstat a počkat, ale zbytku posádky se nechce. Zvlášť holkám, které mají ze srbského prostředí docela strach. Domlouváme se, že tedy pojedeme. Ambasador nám nabízí, alespoň se vykoupat, že voda v rybníce má 25°C :-), ale i to s díky odmítáme a odjíždíme pryč. Jsem trochu zklamaný, že můj hlavní bod výpravy - setkání s lidmi kolem Liberlandu, účastí na párty ke dnu nezávislosti a vyřízení občanství- se nezdařil, ale čekají nás jistě ještě další pěkná místa a zastávky a tak to skousnu a těšíme se na další dny. Liberland se pokusím navštívit brzy, snad ještě tohle léto a snad už bude i cesta k uznání tohoto státu zase o něco dál.

 

Polní cestou okolo 19:00 projíždíme kukuřičným polem až na asfaltovou silnici a přes most až k budce s celníky. Přechod na srbské straně vypadá jak hranice ze Tří veteránů. Uvnitř budky mírně naštvaná/ přísná (nebo je to prostě jen klasický výraz balkánců?) celní úřednice prohlíží naše dokumenty a s dotazem na Liberland nás pouští ze země. Na chorvatské straně je ten samý přístup, ta samá otázka a jen o něco lepší infrastruktura hranic. Až pár kilometrů za čárou na benzíně tankujeme a na posádce je vidět úleva, že jsme "z toho" venku. Měníme mírně narušený plán a domlouváme se na tom, že pojedeme do západu slunce co nejblíže k dalšímu cíli, což je Záhřeb. Po jednom neúspěšném pokusu o ubytování ve městě Djakovo dojíždíme už za tmy na předměstí města Slavonski Brod u bosenských hranic a tady u motelu na pumpě domlouváme cenu za nocleh ve dvou pokojích. Restauraci už mají zavřenou a teplá voda neteče, ale cena je fajn a tak zůstáváme. Majitelky syn nás doprovodí do restaurace Na Ranči o kousek dál. Tady večeříme, dáváme pivo a pak už se kolem půlnoci chystáme na kutě. 20hodin vzhůru, cca 900km od domova - není divu, že usínáme jako zařezaní.

V sobotu 4.7. nás Ríša budí bušením na stěnu pokoje už kolem 7 ranní. Je opět vedro, které by nás více stejně vyspat nenechalo a tak vstáváme a balíme své věci. Na recepci zaplatíme a loučíme se. O vesnici dál v pekárně nakupujeme pečivo a jedeme rovnou až do Záhřebu. Po třech hodinách jsme v centru Záhřebu. Projedeme si centrum, dáme kávu, najdeme směnárnu a po necelých 2 hodinách město opouštíme. Turisti z celé Evropy v autech naložených k prasknutí ucpali dálniční obchvat a my se dvacítkou posunujeme až ke sjezdu pár kilometrů za městem. Drtivá většina míří k moři a silnice k Plitvickým jezerů, kam máme namířeno my, je tedy celkem průjezdná. Po 50ti ujetých kilometrech si děláme zastávku v lese a na improvizovaném táboráku opékáme párky, které jsme včera v maďarském tescu nakoupili. Hodně alternativní, ale o to chutnější oběd s přílohou adrenalinu. Hasíme oheň a jedeme dalších 30km až k národnímu parku Plitvice. Velké lesní parkoviště, hromada lidí (opět z celé Evropy- spíše východní - Čechy nevyjímaje), nadsazené vstupné... ale to nás neodradilo a jdeme na 2 hodinovou trasu podél 8-10ti jezer z celé 16ti členné soustavy. Jezera i lesní cestičky jsou opravdu nádherné, vodopády úplně lákají k osvěžení se, což je ovšem zakázané. A tak jako jediný nadstandartní kontakt s touto krásnou přírodou volím bosou chůzi. Po prvním transportu lodí a té již zmíněné 2 hodinové procházce s focením se zastavujeme u stanice parkových autobusů, kde se občerstvujeme a čekáme na spoj. Po třech hodinách, někdy kolem páté podvečerní, kraj Plitvice opouštíme a na navigaci zadáváme první přímořské město. Sanj. Horská krajina, prérie jak z Vinetoua, serpentýny, hudba, slunce a zábava v autě má za následek, že tato přes 100 km dlouhá cesta docela rychle uteče. Sanj je ovšem miniměstečko s betovou pláží. Po cigáru odjíždíme severněji. Nakonec se nám podaří dojet až do Crikvenice. Města, ve kterém jsme původně měli být až v neděli. Získali jsme náskok a tak už dnes nikam nepospícháme. Zaparkujeme auto a odcházíme se porozhlédnout po ubytování a po okolí. Bereme první volný apartmán. Mě se cena moc nezdá, ale je to hezký 2 pokojový byt s balkonem nad promenádou a když majitel sleví 20,- eur, tak si domlouváme, že ho berem. Sprcha, vybalování, zmrzlina. Ve 20:30 jsme všichni připraveni a odcházíme hledat večeři. V jedné z bočních uliček si sedáme na terase a objednáváme si meníčka. Kluci pivka a holky nealko. Najíme se, spláchneme to výbornou borůvkovou rakijí a odcházíme na apartmán. Holky jdou spát. My popíjíme na balkoně a pozorujeme sobotní ruch turistického maloměsta. Hudba, teplo, pivo, pohoda. Po půlnoci jdeme spát.

Neděle je vytoužený odpočinkový den bez auta. Budíme se zpocení a hladoví. V konzumu vedle hotelu kupujeme snídani a osvěžení. Pak hned vyrážíme před promenádou na pláž. Kdo v Chorvatsku byl, dokáže si to asi představit. Štěrková pláž, kamenité dno u pobřeží, placené sprchy, hodně lidí - spíše nižší vrstvy, rodiny a důchodci. Naproti tomu teplá a čistá voda, ucházející ceny a možnost domluvit se i pro češtináře bez jiného jazyka. No jo, tak to je, chtěli jsme k móóóři ve východní Evropě. Já s tím problém nemám :-) Leháme ve stínu, snídáme a popíjíme dovezený Gambrinus. Kolem oběda nám stín zdrhnul a zdrháme taky. Občerstvit se a přemístit se na travnatý kus mezi pláží a chodníkem. Do 3 jen tak klábosíme, posloucháme hudbu a občas si zaběhneme smočit se. Holky se pak jdou opalovat a my mizíme na pokoje trochu se prospat. Po 17:00 vstávám, dávám redbull a vymýšlíme co dál. Odcházíme na trhy utratit nějaké přebytečné kuny. Ale třeba já už mám jen na zmrzlinu :-D Kolem 21:00 se vracíme na apartmán. Peču nám párečky, otvíráme chlazené Ožujsko a láhev šípkového vína. Hodujeme na balkoně až do půlnoci. Semtam si koketnu se servírkou pod náma. Semtam diskutujeme politické a sociální problémy lidstva. Nic neobvyklého. Poslední noc balíme kolem jedné.

6.7. v pondělí je ulice pod okny našeho apartmánu liduprázdná. V půl 10 se pomalu otevírají promenádové bary, restaurace a obchůdky, ale je znát že všední den je tu pořád všední den. Balíme tašky, lehce uklízíme a opouštíme pokoje. Při výjezdu z města zastavujeme v obchodě a nakupujeme nějaké občerstvení na cestu plus Richard 2 lahve borůvkové Rakije. Táhneme po pobřeží směrem na Lublaň. Za necelé 3 hodiny a necelých 300km vystupujeme u řeky v centru slovinského hlavního města Maribor. Historické centrum připomíná spíše okresní město venkovského typu. Mě to je hodně sympatické. Vše v docházkové vzdálenosti, bez bilboardů, výškových budov a městského spěchu. V krásné hospůdce ve stylu stodoly si objednáváme typicky slovinské pokrmy k obědu. Já si dávám Čufticu, místní pivo Laško a na závěr závitek s lesními plody. Dobrota za 6 euro. Po obědě projdeme uličkami, kolem trhů, odsouhlasím pověst o Slovinkách jako nejhezčích ženách Evropy, opláchneme se v řece a v čase 15:00 a s teplotou 37°C dojíždíme na slovinskorakouskou hranici. Tentokrát už kupujeme raději dálniční známku (v Maďarsku a Slovinsku jsme jaksi zapomněli) a nabíráme stopaře, kluka z francouzského Lille žijícího u Záhřebu kvůli klidu a teplu, jenž právě započal svůj stop trip po EU. Měníme se Simonou sedačku a já vzadu usínám. Otevírám oči až těsně před Vídní. V 18:00 v běžný pracovní den vypadá městský okruh Vídně tak jako naše jižní spojka. Popojíždíme 30 minut až do centra. Loučíme se se stopařem, kvituje rychlou cestu a přejeme si zdar. Jdeme kolem fontány, pak ke kašně. Tady se osvěžujme a následně odcházíme hledat náš hlavní vídeňský cíl. Marně jdeme kilometr tam a kilometr zpět, abychom zjistili, že hotel Sacher, který hledáme, máme v podstatě za rohem od startu výpravy :-) Před hotelem chvilku čekáme, než se uvolní místo. Divím se, že nás pouštějí dovnitř. Outfitem nemálo vyčníváme. Noblesní prostředí s noblesní obsluhou završuje chutný sachrův dort s ledovou vídeňskou kávou. Za 13 eur je tohle kombo dost hříšná záležitost, ale kdy si to zase můžeme dát, né? Kolem osmé večerní se stále rozpálenou Vídní vracíme k autu. Chvíli v panice hledáme Ríšovo platební kartu na ulicích, než se najde v přihrádce v autě a pak můžeme odjet směr domov. Praha. Při západu slunce přijíždíme na přechod u Mikulova. První silniční kontrola za 4 dny proběhne s úsměvem všech zúčastněných. Pokračujeme se zastávkou u 9ti X u KFC až rovnou na pražský Smíchov, kde v 1 v noci vracíme Terezu a po 10ti minutách opouštím auto i já. Dobro došli!

Hodnocení:

Za mě velká spokojenost. Za relativně málo peněz (překročení rozpočtu o 1.000,-) jsme viděli a zažili kus východní Evropy. Víceméně té autentické. Navštívili jsme hodně zemí, měst i přírodních lokalit. Každého láká spíše ta civilizace západní, ale pro mě bylo přínosnější a příjemnější tohle malé setkání s tou východní. Jistě, mentalita je trochu jiná, chudoba je trochu cítit, ale o tom to je. Svět není pohádka a člověk se může mít dobře a může cítit dobře i tam, kde to třeba politická situace až tak neumožňuje. Naopak někdo se může cítit naprosto skvěle právě tam a nic moc mu neříká to, co je jen pár set kilometrů západně vzdálené. My jsme na pomezí, takový hezký střed a proto jsem se do Čr po těch pár dnech rád vrátil. Ale snad ne zas na moc dlouho. Už aby se zase někam cestovalo! :-)

Doufám, že i ostatním se opravdu líbilo. Holky si vzadu v autě snad i trochu odpočinuli i přes svižnou jízdu a nezbývá než vzdát holt Ričrdovi jako jedinýmu řidiči výpravy.

 

Statistika:

Doba tripu 92 hodin

Ujetá vzdálenost 2348km

Nachozená vzdálenost cca 53km

Projetých zemí 7 (ČR, SK, H, SER, HR, SLO, A)

Navštívených hlavních měst 5 (Budapešť, Záhřeb, Maribor, Vídeň, Praha)

 

Fotogalerie prozatím na fb :

Budapešť (H), Liberland (SER), Crikvenica (HR), Maribor (SLO), Vídeň (A) / EastEurope 2015 (EE! Trip)

Pro pořádek přikládám a zálohuji i některé videa z cest.

Omluvte jejich kvalitu a možná nedostatečnou obsažnost, přeci jen jsem v tomhle směru amatér :-)

 

Moje videa:

 

Redbull Air Race Budapešť

 

Super článek o Liberlandském vylodění zde

 

Kontakt

email : info@daweb.one

telefon: +420 775 658 883

Copyright © All Rights Reserved ale kopírování povoleno