Itálie a San Marino 2025
Tento cestopísek (tak říkám reportům z kratších cest po okolí) bude celkem netradiční. A to hlavně ve 2 věcech. Za prvé je rozdělený na 2 části. A hlavně za druhé, jsou obě části ze stejné země.
Není mým zvykem se vracet do již navštívených zemí. Natož ten samý rok. A tuplem natož do stejného místa.
Mimořádně jsem udělal vyjímku a tím se stala Itálie mou zdaleka nejnavštěvovanější zemí 😃
Pojďme na to.
První část.
Na vánoce roku 2024 jsem u Míši pod stromečkem našel poukázku s ubytováním na 3 noci v rodinném penzionu v oblasti Jižních Tyrol s datem 22.-25.5.
V tu dobu už jsem měl naplánovaný hlavní trip do Peru a Bolívie na březen 2025, s tím že hned po návratu z Jižní Ameriky rozjedu už skoro rok administrativně řešenou vestavbu podkrovního bytu. Takže nějak moc nebyl čas se zaobírat květnem. 3 týdny po Panamerice prosvištěly a stavba se opravdu rozběhla jen pár dní po návratu, takže duben a první polovina května byl ráz na ráz. V několika volných chvilkách jsem sice stihnul nad cestou do Dolomit přemýšlet, ale žádný konkrétní plán jsem poskládat nestihnul. Pohledem na mapu jsem si jen přidával kilometry navíc. Míša měla v merku 3 cíle v okolí penzionu, ale co pak až je prozkoumáme? Benátky? Pobřeží u Riminy? San Marino? Florencie? Nebo dokonce Pisa?
No chtělo by to noc navíc vložit doprostřed pobytu. Zkusil jsem tedy pár dní před odjezdem napsat do penzionu Garni Bergblick. Bohužel, možné to z kapacitních důvodů není. Tím pádem delší trasy jako Florencie a Pisa vypadly z možností. Benátky necháme a co dál, to se uvidí na místě.
Den před odjezdem mi tesaři na baráku otevřeli střechu a začali dělat arkýře. Na náš odjezd hlášeny deště. Se to heeezky povedlo, ale což. Jedem.
Čtvrtek 22.5.2025
S napakovaným autem odjíždíme před osmou ranní z holýšovského bytu. V osm stavíme u mého domu ve Staňkově na poslední kontrole. Plachty na střeše vydržely.
Jedem k hranicím. Na folmavské Molce dotankuji plnou, dám kafe a hurá za kopečky. Projíždíme Německem, zastávka kolem Mnichova, projíždíme Rakouskem, zastávka u Insbrucku, kolem 14:00 vjíždíme do Itálie. Prší. Učíme se u mýtných bran a stavíme na nákup v předposledním městečku. U penzionu v horách parkujeme po osmi hodinách cesty, tedy asi kolem 16:00. Než se začekujeme a vybalíme je po páté. Procházíme horskou dědinou do mysliveckého hostince. Dáme si žrádélko, sambucu a před osmou se zvedáme, že si pustím na pokoji čtvrtfinále MS v hokeji. Dlouho hledám nějaký stream. Nakonec se musím spokojit s rádiem. Prohráli jsme, vypadli jsme a jde se spát.
Pátek 23.5.2025
Při snídani z okna pozorujeme rozestupující se mlhu. Dnes nám snad bude na výlety přáno. Sedáme do auta a jedem prvních 20 km na zastávku s vyhlídkou na Tri Cime. Pak serpentýnami k jezeru Misurina. Dalšími serpentýnami na parkoviště, kde je začátek treku do kopců. Vydáváme se tedy celkem osamoceni po silnici v lesích dál a dál. Kilometry přibývají a cesta začíná být strmější. Na jedné křižovatce stezek se počet výletníků násobí. Do tohoto místa jsme šli nejbezpečnější cestou a od teď se tedy vydáváme nejnebezčnější cestou. Stoupáme po šutrech pěšinkou podél silnic. Pak dokonce mimo pěšinu zdoláváme sněhem nad kotníky horskou kluzkou planinu. (Borci co to risknuli po nás, nám asi nepoděkují). Ale jako vydrápeme se. Možná jsme pár set metrů a pár minut ušetřili. Jsme na vyhlídce Lavadero. Fičí! Rychlé vyhlídky na všechny strany, pár fotek a hrrr na sestup. To už jdeme také lesem. Po 3 hodinovém treku jsme v autě a zadávám do map Cortinu. Olympijské město na rok 2026. V Cortině jsme cca ve 14:00. Parkuju na hulváta a jdeme k olympijským kruhům. Pak hledáme kde se najíst. Kupodivu dlouho. Nakonec narazíme v rohu náměstí na jakýsi snack bar a tak obědváme něco z tabule se skleničkou prosecca. Platím a jdeme k autu. Jedem teď druhou stranou okruhu ke Garni. Po cestě jsou v mapách vodopády. Je čas. Takže je prubnem.
Sjíždím na skoro prázdné parkoviště u lesa. Zmáhá mě únava, pokládám sedačky, rozbaluji matraci a spacák a vyhlašuji hodinový klid. Prostě si zdřímnu.
Tak a teď můžeme opět lesem kole řeky nastoupat 3km tam. A sejít 3km zpět. Ale jako stálo to za to. Vyhlídka na evropský Half Dome, feraty a osamocený vodopád… bylo to fajn. A teď už domů. Na víno, piknik a západ slince v horách. 25km v nohách, přes 100 km ve volantu. To se bude chrápat.
Sobota 24.5.2025
Dobrá horská snídaně a rovnou do auta a 3 hodiny cesta do Benátek. Při vjezdu přes dlouhý most jsme zaplatil turistické výpalné (10,-e za osobu) a výpalné za parkování (20,-e – a to jsou i dvojnásobné palby). Prošli jsme první mostíky, dali aperol a zabloudili do postranních uliček. Sem tam ke kanálu, sem tam aperol spritz. Horký letní den. Prošli jsme postupně všechny benátské památky. Nasáli jsme atmosféru a další špritz. Na pozdní oběd jsme zapluli do putyky na pivo a sépiové špagety. Co by to bylo za Benátky bez gondoly. Ale 90,- e za to nedám. Našli jsme gondoliérský přívoz a projeli se za 2 eura na druhý břeh. Kolem trhů a krámků jsme došli zpět na střešní parkoviště San Marco. Po 16:00 jsme opouštěli Benátky. Abych Míše udělal radost, tak místo San Marina jsme vyrazili směrem Lago di Garda. Po hodině a půl jízdy jsem odbočil z dálnice do Verony. Tam bydlel Romeo i Julie, víme? No přes pár zákazů jsme projeli abychom se dostali až do centra. Zastavil jsem na zákazu na blikání a vyběhli jsme do uličky, kde je dvorek s balkónem. K němu se stála cca hodinová fronta. Na to nebyl čas. Vběhl jsem do průjezdu. Udělal fotku toho balkónu (bez Julie) a běželi jsme zpět k autu. Všechno dobře dopadlo a tak jsme frčeli dál. Další hodinu až k jezeru. Zastavili jsme až na místě které nám bylo sympatické a bylo blízko vody. Popadli jsme asi 500 metrů na promenádu a v přístavní restauraci usedli k večeři. Perfektní výběr. Labutě, rybáři, jezero, předkrm, pivo, perfektní pizza a pomalý západ slunce. Po krátké cachtačce jsme opustili Gardu a vydali se na sever. Snad jsem měl furt do té tolerované půlky promile, páč nás čekalo ještě 200 km. No dojeli jsme ta tmy. Na terase jsme si ještě dali víno a pak se přesunuli do postele.
Neděle 25.5.2025
Poslední snídaně, sbalení a poslední výlet. Na nedaleké Lago di Braies. Ledovcové jezero obklopené vrcholky jsme za hodinu obešli celé do kola. Zkusili jsme si nějaké kravinky, udělali pár fotek a skončili jsme v bistru. Bylo kolem poledne, když jsme nasedli do auta a vydali se k domovu. S různými zastávkami, platbami mýt a tak podobně jsme se po 7 hodinách, kolem osmé večerní, vrátili domů do Čech. Do bytu mi nenapršelo, nic kromě rýmy z teplot od 0 do 30 a klimatizace se nám nestalo a tak výlet hodnotíme velmi pozitivně. Ať už zas tak odpočinkoví nebyl. Ale máme to tak vlastně rádi oba. Čiao
Druhá část.
S přípravami na druhé italské dobrodružství se to má podobně jako s první. Rozhodnutí jet, padlo pár týdnu před a skončilo nákupem balíčku u Mirabilandia Vacanze. Balíček obsahoval 3 noci v kempu a dvoudenní vstupenku do zábavního a vodního parku Mirabilandia pro 2 dospělé a 3 děti (babi ani bratr jet nechtěli). Pak už zase jela hlavně stavba, práce, a jiné povinnosti či zábavy. 2 dny před odjezdem jsem začal řešit víc. Kdy vyjedem, kam pojedem, kudy, co sbalit atd. Děti se těšili a tak já se hecnul. Rychle vše naplánoval, pobalil a s poslední schůzí se uvolil k odjezdu na noc. A bylo to takhle…
Úterý a středa 8. a 9.7.2025
K večeru už jsem se pokoušel dřímnout, ale nešlo. Tak jsme si s Tádou nanosili věci do auta. V 9 se navečeřeli, umyli se a v deset vyrazili pro holky o pár domů dále. Holky už stáli před domem. Děti se naskládali do sedaček. Bagáž a všechno jsme taktak nacpali do kufru auta a vyjeli jsme do noci. Náladička v autě byla fajnová a plná očekávání. Na Babylonu u hranic jsem v půl jedenácté zastavil. Dal si cígo a redbull. Děti si dali nějaké keksíky, napili se, vyčůrali se a přikryli se v sedačkách dekami. Já to rozjel a jel bez přestání 7 hodin. Děti to krásně prospali. Mě od usnutí odrazovala jak ségry podpora, tak senzor „únava, píp, udělej pauzu, píp“. První krizi o půl druhé jsem překonal. Další krizi zažehnal prudký déšť na brennerském přechodu A/IT. Pak se projeli tunely a to už bylo půl páté ráno a začalo se rozednívat. Kolem půl šesté už bylo světlo úplné a děti se začali vrtět. Probudili se vyspaní dovesela, jen trošku zkroucení a ztuhlí. Na nějaké italské pumpě jsem tedy po těch sedmi hodinách zastavil. Protáhli jsme se, vyčůrali, já si zakouřil a vydali se do poslední čtvrtiny cesty. Zase bylo veselo a už se vyhlíželo moře. No mě se sluníčkem po 100 kilometrech přepadla krize číslo 2. Musel jsem zastavit s tím, že si prostě dám dvacet. Miri šla s dětma na hřiště u parkoviště. Že si před chrupíkem ještě odskočím na wc. No pak už se mi zase spát nechtělo, nějak jsem tělo oblafnul a tak že už to dojedu. Jop. Povedlo se. Asi v půl deváté ráno stojíme před kempem u města Ravena. Zaparkuju a jdeme k recepci u vjezdu do obr areálu řešit náš dřívější příjezd. Bungalov bohužel ještě není ready ale dovnitř kempu v pohodě můžeme. Stáhnu apku a s pár báglama z auta procházíme kempem. Postupně se seznamujem s okolím. Děti pobíhávaj kolem.
Přes celý kemp, to už je tak 10:00, dojdeme až k východu k pláži. U plavčíkovo věže obsazujeme lehátka a děti okamžitě sprintujou do vln. A na mušle. A do písku. A do vln. A do… no nadšení na vrcholu. Taky se smočím a zaslouženě ulehám k prvnímu pivu. Oběd řešíme ze zásob. Po 13:00 navrhuji zkusit chatku. Tak jdeme zpět kempem k recepci. Barák volný. A tak vyzvednem vozidlo a jedem si až přímo k němu. Mobilhajm 3kk s terasou z venku neveliký, uvnitř ovšem se vším potřebným a místem ažaž. Rozdělujeme si ložnice. Plníme lednici a skříně. V 16:00 jsme vybalení, jakštakš odpočatí a vyrážíme na druhou stranu kempu. K dětským hřištím a bazénu. Tobogány, bistro, voda, prolejzačky. To vše nás zabaví až do osmi. To už ale příjemnou únavou omdléváme. Dojdeme si domů, do sprch a do hajan.
Čtvrtek 10.7.2025
Dospaní celkem fajn, vstáváme v 7. Děti nedočkavé na další den. Tak balíme batůžky a vyrážíme z kempu. Tentokrát si San Marino vymluvit nenechám. Je to cca 30 km. Zpíváme si v autě a kolem 9 vyjíždím na sanmarínské serpentýny. Parkování klasicky na hulváta na parkovišti pro residenty (nešlo jinam), půl hodiny to snad vydrží. Procházíme kolem hradní stráže na náměstíčko s vyhlídkou na italské pobřeží a pak sedáme v kavárně ke snídani. Pošmákneme a radši rychlým krokem k autu. Přes hodinu pak jedeme k hlavnímu cíli dne. Před dvanáctou jsme u Mirabilandie, druhého největšího zábavního parku v Evropě. Začínáme první společnou atrakcí. Pak se občas rozdělujeme, některé atrakce jsou od různých velikostí nebo věku. Když jdeme já, Táda a Vanes tak musím lhát, že Tadeasovi je deset, aby mohl sedět sám a já s Vanes. Jako třeba na pterodaktylovém kolotoči nebo na horské dráze. Sestra chodí s Deniskou na jiné akce.
Dáváme toho hodně. Divokou řeku, Hotweahls jump atd atd. Mezitím stihneme i obídek. Krásný slunečný den nás začíná v 16 trochu zmáhat a tak přejdeme do sousední MiraBeach. Parádní vodní a relaxační svět. Pláže, bistra, osvěžující bazény a brouzdaliště, tobogány na gumách(naše nej!), umělé vlnobití. Za mě strop. Dětské úsměvy, pivo a pohoda. V 19 se zavíračkou se jdeme převléci a do auta. Cestou stavim u marketu na nákup. Ve 20:00 jsme v kempu a děláme si chutný piknik na terase chajdu. Asi do desíti a pak se jde spát. Změna lůžek. Nahoře na palandě spim já.
Pátek 11.7.2025
Snídani si tentokrát chystáme sami. Děti chtěj zase moře a mušle. Takže jdeme na to naše místečko ze středy. Moře je tentokrát čistější a teplejší. Energie pohodová. Do 13:00 si na pláži zevlíme a hrajeme. Ve vodě blbneme. Pak si jdeme na chajdu uvařit špagetky. Já po obědě usnu a za hodinu mě budí k odchodu. Ale kam? Ségra s holkama chtěj k moři. My se rozhodujeme mezi Mirabilandií a bazénem. Nakonec dáme hřiště a bazén. Táda se naučí šipku, procvičí plavání a vyzkouší supermana na tobogánu. Už je to fakt velkej kluk. V 17 jdem na dobroty ke stánku a to zrovna přichází sestra. Deniska se budí v golfkách, Vanes je nějaká unavená (později večer má horečku, naštěstí je ráno ok). Tak dáváme ještě pár hodin bazén, saunu a různé jiné. No i na večeři nakonec jdeme do své kuchyňky. Půjčuji u sousedů oliváč a Miri smaží řízky. Mňam italské dobroty. Večer zas tak na pohodu a se tmou se jde spát.
Sobota 12.7.2025
Vstáváme v 7. Balíme. I smradlavé mušle. Za půl hodiny je všechno v autě a jede se odhlásit. Loučíme se s prima kempem. 4 hodiny, s pár zácpama i s pauzou na zmrzlinu, jedeme k jezeru Garda. Z května vím přesně kam. Stejné parkoviště, stejná restaurace a o něco delší koupačka. Děti i my si tuhle dvouhodinovou zastávku moc pochvalujeme. Najedli jsme se luxusně, Táda ty své oblíbené potvory a my výborné pizzy. Schladili se a ke škeblím jsme nasbírali vzácné šutry. Ve 14:00 vyrážíme na sever a směrem domů. Chvíli je v autě sranda, chvíli řev. Chvíli hudba, chvíli klid. No trvá asi 4 hodiny než projedeme Itálii a Rakousko. Táda s Vanes se nakonec rozhádaj tak, že je přesazujeme a nakonec usnou. Pak už je 3 hodiny přes Německo klid. Budí se postupně až v ČR, kde si na Folmavě dávám kafe a cígo. U sestry dome stavíme kolem 22:00. Tedy přesně 96ti hodinový výlet. Skoro 2000km natočeno. Užito na 100%.
V Itálii jsem byl po čtvrté.
2009 průjezd autem se zastávkami.
2013 z Janova přes Řím a Sicílii výletní lodí.
No a 2025 hned 2x po čtyřech dnech ve 2 měsících.
Oba 2 letošní italské tripy jsem si užil moc i přes to řízení, které zrovna moc nemusim. Nejsem pilot. Užila si to snad i Míša a ségra. Děti určo!
Arrivederci
Fotogalerie prozatím na fb :
Itálie 2025 (doplnit odkaz)
Pro pořádek přikládám a zálohuji i některé videa z cest.
Omluvte jejich kvalitu a možná nedostatečnou obsažnost, přeci jen jsem v tomhle směru amatér 🙂
Moje videa:
Telefon sestřih (dodat)