Ásgard Run 2018

Je to pět let co se v ČR objevil fenomén OCR (Obstacle Course Races), vytrvalostní a silový překážkový běh.

8.6.2013 se uskutečnil první závod ze série Spartan Race, Sprint v Monínci. Tenkrát jsme se na tuhle neznámou hecli a už tenkrát jsem věděl, že se k tomuhle 'ždímání těla' budu vracet.

O rok později se tak stalo. 21.6.2014 jsem úspěšně zdolal Super na Klínovci. 2015 jsem kvůli pražskému maratónu sérii přerušil. Avšak 19.3.2016 jsem absolvoval poslední zbývající trať - Beast. Winter Beast v Nízkých Tatrách v Donovalech byl do té doby nejtěžším Spartanem a mým posledním závodem. Najky jsem dal na 2 roky do botníku. V květnu letošního roku jsem běžecké boty oprášil, abych si zaběhl menší OCR na západě Čech...

V únoru 2018 jsem s údivem a nadšením zjistil, že se nějaký takový závod poběží v mém rodném městě - ve Staňkově na Domažlicku. Letos mám už s mou nejoblíbenější kratochvílí - cestováním - útrum a tak si aspoň po čase zazávodim, řekl jsem si, registroval jsem se a s vidinou čtyřměsíčního tréninku jsem spřádal plány na dobré umístění. Jak už to tak bývá, březen i duben utekl jako voda. Něco jsem se nadřel na zahradě, ale na vyběhnutí nějak nebyl čas ani chuť. V květnu jsem si při myšlence na blížící se závod naplánoval několik běhů, tak abych se dostal do kondice. Několik termínu jsem zazdil kvůli práci i jiným povinnostem a týden před závodem byl výčet tréninků víc než trapný.

4km + 1 kamen, další týden 5km + 2 kameny (spojil jsem ranní běh s tvorbou skalky a odnosil jsem si domů několik cca 20ti kilových kamenů od 300 metrů vzdáleného potoka 😀 ), po týdnu 9km + 1 kamen a ve středu, 4 dny před závodem, alespoň patnácka. 15km za 1:17 mě trochu uklidnilo, ale věděl jsem, že na první desítku to určitě stačit nebude. No co už.

16.6.2018 v 8:30 jsme přijeli s Janičkou do staňkovské Sokolovny, kde byl start závodu, vyzvedl jsem registraci, odmítl GoPro, dal jsem si cígo, Crazy Wolfa a pak se přidal k hromadnému protažení.

V 9:00 jsem se naposlední chvíli vetřel do první startovní vlny. Startovalo se z lehu a protože jsem ležel poslední, tak jsem startovní "TEĎ" moc neprožíval. Couvnul jsem si pro polibek a následně jsem doklusal skupinu na první vodní překážku. Brod přes řeku hned na začátku tratě dost roztrhal předek a dost zpozdil zadek oné první vlny. To samé čekání mě bohužel čekalo i na dalším úkolu. Oblíbené plazení pod ostnatým drátem. Po sto metrech přeskok plotu a na začátku druhého kilometru jsme se mohl konečně rozeběhnout a do dalších překážek se prorvávat skupinou vpřed. Z dvacáteho místa s reálnou ztrátou 10ti minut jsem doběhl cca na patnáctém na přeskok desek. Za viaduktem při výběhu do polí jsme každej vyfasoval svůj kód do paměti na tzv. memory test. Nesl jsem si HDO2WU7 (jestli si ho teda i po tejdnu pamatuju dobře). Pak následoval lesík. Ručkování nad roklí, pak ručkováni na kladině, kopeček, skok v pytlích a seběh polem. Po zdvihu pneumatik jsme k rybníku na Výšku doběhli asi kilometrovou rovinkou.

Tady jsme byli zhruba v polovině závodu, já na mezičase odhaduji tak na 12. místě první skupiny. Krušná část tratě začínala podlejzáním můstku, broděním v potoku a bahně, přelejzáním cívky, nechutným strmým lesem, šplháním na lano a 'pavučinou'. Celý tenhle dvoukilometrový úsek jsem běžel v závěsu za jedním borcem. Společně jsme doběhli až k mému nejneoblíbenějšímu úkolu těchto OCR závodů. Trefování se. Tentokrát mi hrál do karet. Jelikož kluk přede mnou nedal a musel plnit trest a já pneumatiku na 4 metry vzdálenou lešenářskou trubku hodem nasadil, mohl jsem jít v našem minisouboji do vedení. Asi mě to nabilo a víc a víc jsem se mu vzdaloval. Na dalších šílených překážkách už jsem se pral sám. Šplh na strom (dost o hubu), přelejzání pneumatik (2metry vysoko) a podlejzání pneumatik (5cm nízko), přechod po gumě, kus v potoce a poslední lesní třešnička na dortu v podobě 50ti (?) kilových pytlů s pískem. Vyšťavenej, po cca 9.kilometrech, jsem vyběhl z lesa. Nikdo přede mnou, nikdo za mnou, chvilku jsem zmatkoval a pobíhal po okolí, abych nakonec rozhodnul jakou cestou se vydat. Neznačnou cestu jsem naštěstí trefil správně, což jsem zjistil když jsem doběhnul k další překážce s ručkováním (omlouvám se strážci úkolu, že jsem ho za to neoznačení výběhu z lesa trošku seřval 🙂 ). Úsek na desátej kilometr se běžel v pařáku a kousek po silnici. Po kolíkování jsem minul fosforového kluka v protisměru, kterej mě na serpentýnach nad řekou předběhl s fosforovou holčinou. Holčina byla z druhé party a míchání pořadím už teda začalo znatelně. Následoval hod nožem (ve strefování jsem se nějak zázračně zlepšil) a odříkání memory testu (paměť jako slon 🙂 ). Pak už jsem seběhl na mě velmi dobře známou louku, kterou jsme se vraceli k sokolovně. Se vzpomínkou na ztrátu panictví jsem v těchto místech nejprve podlezl plachtové pařeniště a nasládně naposledy zchladil odřené tělo v hlubším brodu Radbuzy. Za pletivovou brankou areálu už jsem viděl poslední 3 překážky. Kluzké kulatiny jsem vzdal a 'odrakoval', kladinu jsem na druhej pokus vybalancoval a poslední lana už jsem radši vynechal a podruhé vzal trest. V čase 1:52 mi holky v cíli navlíkli další medaily do sbírky. Dal jsem si pivko, sprchu, pivko, pokecal s několika strejma kámošema, vysvětlil časoměřičům svůj start, vyslechli jsme si vyhlášení výsledků, ověřili jsme ten můj a rozloučili jsme se s Ásgard Runem 2018.

Trasa 11,1 km, 20+ překážek (mé 2 tresty).26. místo z 98. účastníku. 21. v kategorii.

Není to nejhorší výsledek, ale s vědomím ztrát na prvních překážkách, bloudění v lese, rezervami v běhu a hrozně podceněné přípravě bych si příští ročník měl v klidu věřit na tu první desítku, sakra 🙂

Vítěz muži: fosforovej kluk za 1:10

Vítězka ženy: fosforová holka pro kterou se její fosforovej kluk vrátil

Společně pak někam odjeli na kole. Respekt jim! Respekt pořadatelům!

Ásgard byl fajn. Najky letos ještě nechám venku.

Fotogalerie na fb :

Kdo uteče vyhraje 

Výsledky:

Ásgard Run 2018

Oficiální články, fotky a videa:

 Facebook AR , Video Sestřih a Celé , Foto (official album fb)