Bulharsko a Řecko 2020

Rok 2020 bude v dějinách cestování (a nejen v nich) už navždycky zapsaný černým písmem. Celosvětová pandemie novým typem koronaviru a jím způsobeným onemocněním zvaným COVID-19 obrátila svět vzhůru nohama. Cestovnímu ruchu zasadila čínská chřipka drtivý úder. Spousta zemí se uzamkla úplně. Některé státy jen částečně a s podmínkami. Mé štěstí v tomhle neštěstí bylo, že jsem na 2020 neměl naplánovanou žádnou 'vzdálenou exotiku' a v zimě jsme si doma udělali zálusk na nějakou 'rodinnou Evropu' na konec léta. Předběžně jsme vybrali Bulharsko nebo Řecko. Případně Tuisko.

Na začátku června se virus trochu zklidnil (asi taky dovča), země se začali otevírat a letadla lítat. Já při prvních dobrých akcích nezaváhal. V červenci jsem koupil Bulharsko. V srpnu Řecko.

Takže nějaké cestovní zápisky letos přeci jen budou. Pojďme na to :)

Bulharsko jsem čapnul jen pro sebe na pár dní koncem srpna za 20,-eur z VIE do Burgasu s WizzAir. Nakonec po několika změnách termínů a jednom refundu s navýšením kreditu jsem si pár stovek Kč ještě připlatil a změnil na PRG - Varna. Ušetřim čas i prachy za bus do Vídně. Dobrej kauf!

Navíc spíš než cestování to měl být trénink a soustředění před brutálním závodem Spartan Race Ultra (článek o závodu zde) a tak jsem si ten Burgas do plánu zakomponoval stejně.

Pár týdnů před odletem jsem se v tom výletu trochu šťoural. Týden před odletem trochu nakoupil, den před odletem se sbalil a rozloučil s rodinkou. A v pondělí 17.8. v 8:20 bez problému odletěl s poloprázdného letiště Václava Havla.

17.8.2020

Seděl jsem sám v trojsedačce A320 v exitové uličce. Čili paráda. Chvilka spánku, trochu knížky a v 11:35 sedíme kde máme. Taktéž na poloprázdném letišti ve Varně. U letiště nalejzám do busu 409 a za 1BGN si to kodrcáme k centru. Bába průvodčí na mě něco mele. I kdyby tu roušku neměla, tak bych stejně rozumněl velký kulový. Jedem dál. Mele dál. I na ostatní. Na jedné zastávce se řeči ujme anglickobulharsky mluvící kluk a těm co bábě nerozuměli tlumočí: "V centru Varny jsou protesty. Bus na příští zastávce končí. Dál můžete pěšky nebo č.22". Díky a přesedám na 22. Další bába a chce další prachy. Nedám. Za 2 zastávky vystupuju u katedrály. Takže v centru. Téměř na pobřeží. Oblížím okolí a podle mapky se vydávám na trasu Katedrála - Románské lázně - Varna Beach (kde ochutnávám Černé moře... je teplé ale taky slané :) ) - Varna port - Sea Garden. Tam si odpočinu (Velkoměsta by se od Varny měla učit jak zacházet s teplotami a přírodou. Stíny stromů a osvěžovče fakt potěšili.) a kolem 14:00, po zastávce na lokální plněné pečivo s lokálním pivem, pokračuju přes probíhající protesty hlavní třídou pěšky k autobusovému nádraží. Můj lístek na 17:00 mi nevymění, maj plno, a tak beru za vděk knihou a monstrem v přilehlém parku. Před 17 se naborduju na palubu autobusu společnosti M-Bus a ten mě za hoďku odveze do cíle dnešního dne. Což je příjemné přímořské rybářské městečko Obzor (hodina cesty za 4BGN). Kolem kostelíku s nahlédnutím a přes trh nacházím svou noclehárnu. Na jednom ze zvonků se dozvoním na párek důchodců. Paní mi dává klíč a trochu nalitej pán mě šouráním doprovází do třetího patra do mého pokoje. Pohoda. Jdu se projít okolím. Zahradami porostlými vinnou révou, fajnovým přímořským parkem (zase!) se dostávám na pláž. Krátkej žbluňk a zpět hledat potravu. V postranní uličce nakupuju do batohu a usedám před rybářským bistrem. K mírné nevoli vyžitého námořníka beru od všeho 50 gramů. To jsou mořské hody za pár šupů! Splachuju to plechovkou. Loučím se a valím na pokoj. Balkon, cígo, chipsy a před desátou usínám. 22000 kroků.

18.8.2020

Vstávám v 6. Vařím kafe, koušu krosánt, navštěvuji wc, mažu tělo, oblékám dres, balím a před 7 vyrážím. Obzor podél pláže proběhnu až k hlavní silnici. Tam nuceně (kvůli protijedoucím autům) zvolňuji tempo a skoro 2 hodiny se běhochodem vláčím cca 15 km k hipsterské ne moc známé a přístupné, ale o to krásnější pláži Irakli. Vykoupu se, nalovím mušle a projdu ji tam (k nahým zevlákům u svých stanů) a zpět (k snobskému baru - CocaCola za 3 BGN). V 11 volám domů a pak pokračuju polníma cestama z kopce do kopce dalších asi 6 km. Obzor (ne to včerejší město) se otevře. Vidím planinu a na konci kopeček s majákem. Dál už jenom nekonečné tmavěmodré vody. Tady je jak v poušti, nechápu co tady ty potulné krávy, osli a koně přežvykují. Spocenej jak dveře vod chlíva se postupně přibližuju k májaku. Zastavíme mě až MILITARY ZONE cedule na pletivu s kamerama asi 100 metrů od cíle. K majáku se nesmí. Ale i tak je pohled na něj a celkově návštěva mysu (jenž je nejvýchodnějším bodem celé nejdelší evropské pěší pouti E3 do Santiaga de Compostela - 6950km - wow) zážitkem, který za to stojí. Když ne pěšky jako já, tak aspoň autem jako většina (pozor na olejovou vanu). Cestou zpět mi došla voda a mám hlad. Je kolem 13:00. Jdu kolem osamocené vesnice Emona. Vidina občerstvení mi za km navíc stojí. Ovšem dědina je to liduprázdná. Na to jaký tu rostou haciendy zbohatlíků. Až jeden z domů s cedulí Café má otevřené dveře a tak zapluju. Týpek uvnitř hned hlásí: "karantina, karantina". Ou shit. Aspoň vodu mi prodal a ukázal přes pole směr. Děkuju a vydávám se pěšinkou do kopců. Ta ovšem asi po kilometru končí ostnatým drátem a nějakým varováním v azbuce. Google mapy nelhali. Projít se to nedá (i když to tak vypadá a znamenalo by to zkratku o cca 25 km). No vracím se tedy zpět. Jiný zkratky mě celýho zapráší a popíchají a tak jsem rád, že mě na 'hlavní' zastavuje auto s typkou a potetovaným indiánem s nabídkou svezení. Vypínám měřič a nechávám se dohopsat do nejbližší vesnice na opravdovou hlavní. Banya! Děkuju doprovodu a platit budu až v čechách. Maj rádi czech beer. Pozvu je :) V Banya je jediná restaurace. Dávám Šašlik a zapečenej toust. Převlíkám se a vyrážím do druhé poloviny. Čeká mě bajvoko dalších 25km. To už fakt převážně jdu. Občas se na krajnici zastavím, napiju a nageluju (energy gelama jo). Všeho všudy to ale trvá tak 3 hodiny než po serpentýnách do kopce se začne silnice svažovat a otevře se výhled na Sunny Beach a Sveti Vlas. Fíha. To byla štreka! Asi v 17:30, po necelých 47 km v nohách, se doplazím k pekárně poblíž mého hotelu na Slunečním pobřeží. Natlačím do sebe litr studené Fanty a bagetu se zapečeným párkem. Dokulhám se k hotelu Pacifik 1 (nejlevnější co booking nabízel, původně objednaný hotel Korona neotevřel - proč?? :-D) a nasrání kvůli zamčenýmu vchodu se střídá s radostí kvůli oznámení "kluka od vedle" o přesunu na hotel Palma. Kterej je v tom samém areálu jen je o 2 levely vejš. Cena zůstává :) Recepční mi dává obdivné five (reakce na historku s padesáti kilometrama) a klíč od pokoje 311. Prej můžu po schodech, ale ať raději použiju výtah. Víc než hodinu se zaseknu na cimře. Peru si prádélko a plním baterky. Všechny. Horkotěžko se pak zvedám z postele, abych si zašel do marketu. Tady se roušky berou o něco vážnějš, půlka jí má, ale půlka z půlky nasazenou blbě. Já ji nemám vůbec (zůstala v batohu) a tak pokorně uhejbám lidem v uličkách a beru to co nikdo nechce. Nějakej sendvič, místní tatranku a nejlacnější pivko. Pajdám zpět k hotelu a sedám k bazénu. Vzhledem k příšeří a mému stavu ho ale oželím a po svačině rovnou na kutě. 60000 kroků.

19.8.2020 - dopoledne

Ja hůů. Na 7:30 výborná snídaně u bazénu, kterou mi z části rozkradli drzí racci, když sem si šel pro džus. V 8 five na recepci a pokračování štace. Opět začínám podél pláže. Ta je ale kurevsky dlouhá a na silnice se dostávám až v 8:45. V 9:30 mi jede trajekt. Na nejbližší zastávce tedy skáču na bus a nechám se přiblížit ke starému městu Nessebar (MHD za 0,5BGN čili půl Leva). Aspoň jsem získal pár minut k dobru na procházku tímhle útesním starodávným městečkem, kam nesmí auta a je pod ochranou UNESKA. Je tam opravdu co vidět, ale já už musím do přístavu. Nejspíš jsem jedinej co rezervoval online a tak na mě už námořníci čekají před ferrynou. David? Da? Vítaj. Do 10 minut se naplní celá, poměrně velká, dvoupatrová, ale rychlá loď rodinkami Slovanů. Občas je mi stydno za ty Rusy, Poláky atd. Ale pak se sám profackuju. Nech je. Jejich chování, jejich vzhled, jejich věc. Svižnou plavbou, která obsahuje pohledy na pobřežní letoviska, na rybáře, na medůzy, na zvracející děcko a rázné bezpečnostní pokyny posádky se za 45 minut vyloďujeme pod Burgaským zálivem v Sozopolu. Vyskakuju jako první. Vykračuju si dalším historickým skvostem. Je tu taky pláž, ale nekoupu se. Odbydu se zmrzlinou. Útesy, Kostel Cyrila a Metodmena a jiné staré stavby mě doprovodí až za město. Jen tak se dívám na ceduli na zastávce a v tom mě přepadne strejda a dva mladí sportovci (fotbalisti jak se později ukáže). Jestli prej mířím do Burgasu. Říkám, že mířím. Jestli prej za 10 leváků šérnu taxík. Říkám, že ne, že běžim. Že prej jsem blázen, že dálnice, pravý poledne a 40°C. Ok, za 8 Leva se svezu. Tak prej jo. Co pozoruju z okna, tak by to fakt prdel nebyla.

19.8.2020 - odpoledne

Za necelou hoďku jsem tedy s velkým náskokem u nádraží Burgas. Zjišťuju jízdenku pro návrat do Varny a radši ji i hned koupím. Pak jdu k hotelu Bulgair. Pokoj je ready a tak mám check in dřív. Shazuju bagáž, sprchuju se, volám domů a pak vymýšlím náhradní plán na volné odpoledne. U blízkého městečka Sarafovo (tam je letiště Burgas) jsou ve starém zpracovatelském závodě na sůl nyní veřejné lázně. Je to jen 7km od hotelu. Pořád rovně, podél pláže. Takže začínám ve 14:00 osvěžovačkou v moři na Burgas Central Beach, s žabkami v ruce pak pokračuju ve vlnkách. Ubývá lidí, ubývá i jejich oblečení. S posledním stánkem po 3km tak začíná nuda pláž. Hot dog a pivo. A jdu dál. Nevšímáme si sebe navzájem. Další kilák jsou místo naháčů jen kitesurfeři. Předposlední kilák je pláž téměř černá. O takovým tmavým písku by si na Bali, kde lákají na black beach, mohli nechat jen zdát. Poslední kilák jsou šutry a tak jdu na cyklostezku vedle. Předjíždí mě pár cyklistů a vláček s turistama z Burgasu (je free, ale já potřebuju chodit, víme). Mezi políčky stojí několik stodol, mezi stodolami jsou do metru pod povrch vyhloubené pravidelné obdelníky o rozměrech cca 10x30 metrů. Některé jsou světlé, jiné růžové a jeden černohnědý. Celé to začíná stánkem s občestvením a turniketem na 2 BGN. Vycházejí lidé úplně celí od bahna. Juchů, jdu se zavrtat. Předtím se ale prej musí do růžové vody. Intenzita slanivosti je určitě ještě vyšší než v Mrtvém moři. Trochu to na mé unavené kůži bublá, ale chvilku tomu dám a nadnáším se mezi desítkami lidí (převážně důchodců), kteří si tu mazlavou bílou slanou hmotu ze dna mažou na klouby, na záda i na ksicht. To já ne! Já se jdu namazat tím bahnem. To je ale rochnění. Černé postavy po dostatečném zabahnění odcházejí do čistého jezírka, někteří do moře přes ulici a někteří tak snad jedou až domů. To jo, má to léčivé bahno z Arafasovo jezera trochu déle účinkovat. Ale strašit a špinit tim kolemjdoucí ve městě asi není úplně nutné. Já volím oblázkovou pláž. Postpuně to nějak spláchnu a po uschnutí jdu na točený do stánku. Po 16:00 štráduju zpět tou samou plážovou přehlídkou. Včetně několika skoků do vln. Je 18 a já na hotelu. Hledám nejbližší bulgarian cuisine. Má být za rohem. Hlad jak vlk. Tentokrát google zklamal. Zavřeno. Jako úplně, podnik neexistuje. Promenáda vedle slibuje nový pokus. Kurva buď je to snobárna a nebo neberou karty. Hlad jak 2 vlci. Nakonec po hodině usedám na rohu promenády u pláže ve vyhlášeném conceptu HappyGrill (znám z průvodce). Neudělal jsem chybu. Obsluha je skvělá, jídlo výtečné. Za 20BGN (10,-eur/250,-kč) jsem si dal bulharské masové bulky na houbách s opečeným bramborem, točenou Kamenitzu a jako desert netradičně připravené hranolky s jogurtovomajonézovým dresingem. Přežranej se valim na bydlení. 30000 kroků. Spim

20.8.2020

Ve výsledku nejprokrastinovanější den. Původně jsem chtěl vstát v 7 a zaběhnout si aspoň 15km, abych stihnul snídani do 10:00. No vstal jsem v 8 a zaběhnul jen 5km. K majáku a zpět. Po snídani jsem si zase lehnul a spal do jedenácti. Na checkout jsem byl přesně v limitu v pravé poledne. Procházel jsem krámky se suvenýry. Cash téměř na nule a kartu z 95% neakceptovali a tak byl nákup vcelku jednoduchej. První krám, kde je karta OK, byl zaměřen na oblečení v námořnických barvách. Šup dva kousky. Pin OK. A do parku. Trochu jsem prostudoval info k blížícím se závodům, přečetl něco listů z knížky a mobil ukazoval 14:30. Jdu na autobusák, hoďku a půl už tam nějak doklepu. Tam mě osvítil duch svatý a já nezaváhal jeho volání k okýnku M-Bus vyslyšet. Jen tak jsem se zeptal jestli mi nemůžou rebooknout bus o hodinu dřív. Na 15:00. Prej můžou, ani jsem se nemusel rozbrečet. Tak fajn. Do 17:30 jsem si psal většinu těhle zápisků. Ve Varně dokráčel do centra k hostelu Gagarin. Objednal dopravu na 4 ranní na letiště, skočil jsem si vybrat dvacku a utratil přebývající mince za největší tortilu na světě. Nažralo se se mnou i hejno racků. Vrátil jsem se po osmé večerní do své kóje v hostelu, po sprše už hodinu čumim do mobilu a poslední co dnes udělám je nařízení budíku na 3:40. To se stane právě teď. Dobrou noc. Jo a 17000 kroků....

Poslední noc ze čtvrtka na pátek 21.8. v hostelu nebyl zrovna zkušenej tah. Sic za 160kč. Slušně řečeno to byl úplně na píču nápad. Usnout v deset, když to teprve v hostelu všechno ožívá je takřka nemožné. Ještě v 0:08 jsem si rozvítil telefon, abych se přesvědčil jak dlouho se už převaluju. Spánek trval tedy zhruba krásné 3 hodiny. Ve 3:40 budík. V rámci rychlejšího dobalení jsem nechal žabky budoucím generacím v kóji a opustil palubu Gagarina. Taxík už čekal. 12 leváků za něj. Posledních 5 pak za med ve freeshopu. Obligátní zbytečná hodina na letišti a v 6:20 odpich. Můj let číslo 50. 7:40 Praha a následně domů, do Popovic, dopr... tak to bychom měli. Čao :)

Shrnutí:

Co mě potěšilo:

Městská zeleň, ceny, přehlednost infrastruktury, pár ochotných domorodců, sbírání víček - fakt!

Co mě nepotěšilo:

Hulvátské chování některých turistů z východní Evropy, nepochopení roušek (buď ji nosim pořádně nebo vůbec - pod nosem nebo dokonce na bradě fakt nefunguje), nepotkal jsem Christo Stoičkova (můj hrdina z dětství)

A resumé tohohle trénink kempu?

4dny/4noci

5 měst (Varna, Obzor, Nessebar, Sozopol, Burgas)

3 vesnice (Emona, Banya, Sarafovo)

5 pláží (Varna beach, Obzor beach, Ikarli beach, Sunny beach, Burgas beach)

3 nej místa (Cape Emine, Ancient Arch, Saltworks)

5 dopravních prostředků (letadlo, bus, autostop, loď, taxík) na 360km po pobřeží

z toho běhochůzí 129000 kroků / 101 km

Utraceno komplet celkem cca 6000,- Kč

Řecko 2020
Když jsem začátkem srpna bookoval 3 letenky s Ryanair PRG- Rhodes, nečekal jsem, že největší dobrodružství bude měsíční čekání na odlet. Totiž už 12.8. Řecko vyhlásilo, že zpřísňuje epidemická opatření proti Covid-19 a u rizikových států si vyžádá od turistů negativní test. ČR do rizikových zařadilo. Ještě než nařízení vešlo v platnost, ČR si odstranění z rizikových nějak vymohlo.

Takže od 17.8. Řecko zase otevřeno. S formulářem s QR. Od 1.9. se ale situace u nás začala zhoršovat. Až natolik, že do 9.9. jsme byli "premianti" EU v počtu nakažených. Postupně nám zavřeli Němci, Slováci, Dánové, Kypr atd. Řecko naštěstí vydrželo. Jen QR formuláře zůstaly. Jak jsem si vyčetl v cestovatelských fórech - půlka test (ti se sedmičkou) , půlka dobrý (ti se čtyřkou). V předvečer našeho odletu (10.9.) jsem na našich více pasů poslal asi 6 různých formulářů a do půlnoci čekal na emaily s QR kódy. Naštěstí přišly i ty 3 čtyrky a tak jsem s klidnou myslí, že do karantény (v případě pozitivity) nejspíš nepůjdem, mohl jít spát.

11.9.2020

Den začal balením a skončil vybalením. Ale postupně. Vstávali jsme asi kolem 8 ráno, nasnídali jsme se a začali balit. Tři příručáky, jeden batoh, 2 dospělí a jedno dvouleté dítě. Rébus na 2 hodiny. Nakonec se to povedlo, zavazadla jsme postavili do předsíně a dali jsme uspat prcka. Po hodině, ve 13:30 jsme ho museli vzbudit, neboť ve 13:45 už nás čekal soused na domluvený odvoz na letiště. Kolona na D5 nás lehce zneklidněla, ale nakonec jsme v půl 3 stáli před T2. První kontrola QR a security check. Nákup a hledání C20. No bylo to tak akorát. Za 10 minut se zavírá gate u kterého zrovna sedáme. Odskakuji na záchod a při návratu k lavičce ve mě hrkne. Vidím jen 3 zavazadla. Jedno chybí. Janina navrhuje zkusit security check. Tam prej ho viděla asi naposled. Dávám si sprint přes celý terminál a zpět. Naštěstí úspěšně. Plážovka opravdu zůstala tam. Už mě čekala na empiru u vedení skenerů. Tak nás mohli na C20 znovu zkontrolovat a jako poslední odbavit a pustit na palubu letadla. V 15:45 odlet dle plánu. Přistání za 3 hodiny (+ hodina v novém pásmu) taktéž. Let prcek dal celkem v okeji. Pár minutovej zásek na letišti i pár kilometrovej transfer taxikem na hotel ho taky nerozrušil. Už ale byla tma a příjezd ve 20:30 na plnou recepci už ho trochu rozlobil :) No nic, musel jsem ještě vyplnit nějaké formuláře pro hotel, podepsat bezpečnostní opatření a vystát frontu. Jana vzala Tádu mezitím na večeři. Ve 21:30 jsme se spokečně dostrkali na pokoj 4001. A tam se vybalili.

12.9.2020

První ráno na rodinné válecí dovolené. All inclusive Labranda Blue Bay Hotel and Resort. Jdeme se podívat co tu pro nás mají. Vydatná snídaně v Main restaurant. Co tu máme dál. Bar s koktejlama, oblázkovopísečnou pláž, hodina v móři. No a to už je oběd. Zase nacpaní a spát. Po odpočinku bazén u pokoje jen pro nás. A pak malé brouzdaliště u Snack restaurace pro pár batolat. Osprchovat, navečeřet a spát. Poznávací výživnej den.

13.9.2020

To už jsme rozkoukaní a víme co a kde. Snídani na 4 talířích nesu až k nám na verandu k bazénu v našem bloku. Přes market pro lehátko, boty do vody a marlborka se dostáváme na pláž a až do oběda blbneme. Plnej břich z bufetu, pár piv a ňáký ty koktejly nás povalí do postele k Tadeasovi. Večer si dáváme bazén a potkáváme rodinku z Čr s Tedaášem. Kecáme a pak představení s kouzelníkem. To je radosti.

14.9.2020

Snídani si neseme zase až skoro do postele. Pak čekáme na 10:00. To otvírají aquapark. Tam řádíme do oběda. Skluzavky, stříkání... Místo bufetu obědváme gyros, hot dog a pizzu. Při Tadeasovo odpoledním odpočinku popíjíme Gin&Tonic. Cestou na pláž si Táda odírá kolena a trochu řvééé. Večeříme alà card v řecké restauraci Muses. Pak je průser...

15.9.2020

Dlouhé vyspávání a dopo stíháme jen bazén. Večer se loučíme s mořem, kde potkáváme partičku z Čr. Poznali mě přes pirátské brýle :-)
S hotelem se loučíme na barbeque.

16.9.2020

Ranní balení a odjezd na letiště. Let přesnej a klidnej. Tadák usíná při přistání. Ve 14:00 jsme doma. Stihnu fotky, ale psát mě už nějak nebaví. Třeba to někdy přepíšu. A třeba taky ne. Kalimera!

Rodinou all inclusive si užil hlavně prcek a to byl účel! Takže to možná zase někdy zopakujeme :-)

Pozn. Podobný zájezd prodávají němci pro 3 za 32tis., Invia od 45 tis.! Mě se povedlo to sestavit kolem 20K.

Fotogalerie prozatím na fb :

Bulharsko 2020 (album FB) a Řecko 2020 (album FB)

Pro pořádek přikládám a zálohuji i některé videa z cest.

Omluvte jejich kvalitu a možná nedostatečnou obsažnost, přeci jen jsem v tomhle směru amatér :-)

Moje videa:

Bulharsko 2020 (sestřih z telefonu, běh)

Řecko 2020 (sestřih z telefonu, Táda!, blbě natočené :-D )