Spartan Race ULTRA - 2020

Neříkal jsem po Beastu 2016, že s tím končím? Asi nemám pevnou vůli :D

Takže jak se to zase přihodilo... V prosinci 2019 jsem někde zahlédnul fialový vizuál s nápisem Ultra, s Českou vlajkou a logem Spartan Race. Trochu to ve mě cuklo.
V únoru už ten samej vizuál běžel i s termínem závodu a termínem spuštění registrací. To už to se mnou cukalo úplně.
Nejtěžší disciplína OCR závodu poprvé v ČR.
50+ km a 60+ překážek. 30. srpen 2020 v Liberci. Žádná větší akce/výlet mě letos nečeká. Z Číny se valí koronavirus. V srpnu oslavím 35. narozeniny. To byly hlavní důvody o tom přemýšlet už úplně vážně. Napsal jsem parťákům z říjnového výstupu do základního tábora Everestu a jejich ano bylo definitivním ano pro registraci. V den spuštění, koncem února, jsme tedy zaplatili 3x 119,- eur a já rozepsal svůj tréninkovej plán.
8.3. jsem oprášil svoje běžecký Najky a uběhl svých prvních letošních 7 km.
Na každý další týden jsem si přidal 2 km, sem tam týdenní odpočinek, tak abych v polovině srpna uběhl posledních 49 km. Do půlmaratónu koncem dubna jsem se plánu svědomitě držel. S nastupujícím létem, nevyřešenou Covid situací (několik závodů zrušeno) a několika souběžnýma aktivitama jsem několik běhů odložil nebo zkrátil. 23.7. jsem konečně zvládnul cestou do práce uběhnout maratón. Pár tréninků ještě následovalo. S pirátskou cyklotour koncem července. S narozeninovým výběhem z chalupy do Klatov a zpět. A podobně. Ale přes 42 km už jsem nedal. Poslední narychlo naplánovaná štace byl takový selfmade tréninkový kemp a soustředění v Bulharsku. 17.8. jsem odletěl do Varny a za 4 dny proběhl (i prošel) pobřeží Černého moře. Celkem 101 km. (více o tomhle tripu zde). Týden před závodem jsem měl na kontě cca 450 km z 19-ti aktivit po dobu 5-ti měsíců. A také fialové nehty na palcích a ukazováčcích u nohou. Ani nové botky nezabraly. Silovej trénink jsem si do té doby bohužel nedal ani jeden. Snad aspoň práce na zahradě doma a na chalupě nenechala svaly úplně povolit. To se uvidí.
V posledním týdnu jsem obstaral nákup výživy a některého vybavení, přečetl pár článků a zhlédnul pár videí, udělal jsem asi 10 kliků a pár desítek dřepů s prckem na ramenou a začal pochytávat info od pořadatele. Na schůzce se spoluběžci ohledně ubytování jsme se shodli, že nejsme připravený ani fyzicky, natož psychicky. Posraný až za ušima jsme doufali, že to už nějak zvládneme. Naše šance jsme tipovali takhle:
33% dokončíme, 33% nedokončíme, 33% umřeme na trati
To nejsou moc hezké vyhlídky, ale na start se postavíme. Už je to za pár.

Na pátek 28.8. jsem si vzal dovolenou v práci.
Ráno jsem se sbalil dle připraveného seznamu, posekal jsem trávu, naobědval se, rozloučil se s rodinkou a ve 12:15 vyrazil na autobus. Králův Dvůr - Praha. Metrem na Černý most. Dalším busem do Poděbrad, kde mě kolem třetí nabral Marek. Přes zastávku v Tescu jsme dojeli pro Páju a před 17:00 už jsme parkovali ve veseckém běžeckém areálu v Liberci. Naše sebevědomí opět trochu pokleslo, když jsme cestou k registracím pozorovali postavené překážky a nabušené atlety v jejich pestrobarevných kombinézách.
Protikoronavirová opatření odbavování trochu zbrzdilo, ale dalo se to přečkat. Co jsme rozdejchávali hůř byl pytlík do komfortní zóny.
Ona avizovaná igelitka 40x30cm s nosností 8kg byl spíš sáček na 10 rohlíků. Co my s těma našema batohama? Nějak jsme to rozdělili a vydali se na penzion. Několikadenní snahu o lehký a vyvážený jídelníček zakončily těstoviny s kuřecím a se špenátem a banán v čokoládě se šlehačkou zalitej pivem. Asi v 9 jsme se pokoušeli jít spát.

Člověk za pár hodin očekávající svoji smrt se moc nevyspí. Nevim kolik tomu nakonec nervozita dovolila, ale z postele jsem vstával před pátou. Kafe, cígo, záchod. Promazat se, oblepit se a oblíct se sebralo dalších 15 minut. Za 12 km jsem opět ve Vesci. Návštěva komfortky, uložení báglu (gel, tyčinku, magnésium a kofein caps strkám za fusekle), hrubé protažení a v 7:00 si stoupáme na značky na startu v našem koridoru. V 7:05 bum. Start!

První mírnej kopeček. První kilák. První podlezy a přelezy. Další kilák 3 x ručkování (Monkey bar, Ape Hanger a Tyrolean Traverz).
První balanc na Slackline. Ostnatej drát. Herkulův pytel. Nová překážka Twister a prvních 30 burpees. Cargo. Obcerstvovačka. První oštěp a dalších 30 angličáků. Tady mě zamávala Pája. Kládu jsem převrhnul. Multi ring nedal (za 30). Z Walls, Atlas Carry v pohodě. Balance beam taky. Akorát jsem neměl machrovat, nadoklouz bych na čáru a hlavní rozhodčí by mě neposlal na třicet. Áčkové cargo, podlezpřelez, další síť, Invert wall (křeč=magnésko), Bucket Carry, Plate Drag, Slip Wall - všechno za dobře. Pak jsme si popoběhli na 12. km zaplavat. 200 metrů, Bender, 200 zpátky. Voda akorát. Voda k napití. Počkal jsem si na Plamena. Morký běžíme dál. Memory test. Hurdles, Hurdles a Beater. Taky novinka, ale vyhovující.
Marek nedal a tak beru náskok. Olympus nedávám a tak 30. Přes další zeď se vracíme do festivalky. Opice, Opice, Tyrol. Tentokrát zezhora a opět úspěšně. I druhá Slackline povedená. Druhej ostnáč, zamávání Páje angličákující na Twisteru a pak už komfortka.
19,5 km, čas 3:53, čas oběda. 1. KOMFORTNÍ ZÓNA

Nikám nespěchám, mám náskok dle plánu. Najím se rýže, tyčinky, soli a gelu. Dopiju ionťák a převleču se. Mezitím to podobné dělá Marek (bohužel bez ztraceného čipu) jen trochu rychleji. Vybíhá napřed. Herkules i s následnou skálou bez problému. Twister zase 30. A poslední síť před kopečkama. A že jich nebylo málo. Jo počkat, ještě ten potok a roura od kanálu (díky že ste nás nechali před půl hoďkou převlíct!). Postupně stoupáme kousek pod úroveň Ještěda. Tam si dáme Armer. Kouli na řetězu. A pak sebíháme dolů ke kladině, kterou závodník za námi poráží na zem. No a zase stoupáme po sjezdovce. To už zase s Markem. Následuje nejvyšší (8ft) zeď. Dost lidí vyčerpá. Furt nahoru. Před oficiální občerstvovačkou je bistro a štamgasti se baví naším doobčerstvováním. I když je to vo Covid, tak si taky loknu zrzka. Tělo to ocení. Poprvé v životě dávám oštěp. Ani Ostnáč do kopce, šíleně prudký seběh z kopce a 500 metrů dlouhý Sand Bag mi moc extra nevadí. Ještě předtím se ale odpojujeme s Plamenem. Check point a občerstvovačka na 31. km je ok. No ale teď těch posledních 20 km. Stoupáme až k Ještědu, cestou míjím Maroška. Neuvěřitejnej borec. Pak se vracíme dolů, abysme to samé vystoupali po ještě brutálnější cestě. Na rozcvičku zeď, pak přehodit pneu od kombajnu a vzhůru po schodek na skokanský můstek. Proč k tomu nepřihodit ještě kluzkou strmou a neupravenou naučnou stezku Padáky, že?
A zase dolů až tam kde začal Sand Bag. 2 stěny (sedmička a osmička). Tak jsme na nějakém 40. km. Spojuju 2 týpky z Age vlny a společně šlapeme další a další kopce a kopečky. Na vrcholu toho posledního odříkávám 6E27K6 - svůj memory test. Dávám švestky, arašídy, pár kelímků vody a už se "ženem" z kopce. Po 45 kilometrech v nohách nás vítá civilizace. A dobrovolníci místo semaforů. Hecujou, jsou skvělí. Zase ta smrdlavá stoka a pak už rovinka směrem k festivalce. Dřu nohama o cestu i o sebe. Došoupu se na kýbl se štěrkem (Bucket Carry znovu). Pak je tahání korby od kolečka (Plate Drag znova), opět Slip Wall, menší zeď a 3 oblíbené opičárny (Monkey Bar, Ape Hanger a Tyrolskej traverz). Na poslední jmenovanou už nemám sil a tak jdu rovnou skákat 30. Slicklajna do třetice úspěšně a poslední dnešní ostnatej drát.  Přes meze mávám Markovi. Je cca 10 minut za mnou. ČAS: 12:33, 49,5 km komfortní zóna 2! Nový triko, energy shot, kousek sušeného masa a magnézium - večeře! Zkontroluju čelovku před závěrečným kombem. Herkules do třetice dobrý, Twister do třetice třicet. Cargo. Oštěp se zapíchnul, ale opřel se o zem. Nehádám se a angličákuju. Počítá mi to už převlečená Pája s medailí na krku. Přehazuju umělej kmen stromu. Multiring 30. Z Walls už po tmě, ok. Atlas taky ok. Kladina taktéž. Posledních 30 (vlastně 31 - pro radost dobrovolníka) si dám za šplh. Ani to netestuju. Pak už chybí jen pár stovek metrů s áčkovým cargem, podlezkou a cílovou zdí. Tradááá. Po 13 hodinách a 34 minutách jsem v cíli. Za banán to stálo!

Páju vyhlašujou 2. ženou v Openu (10:54 - velká gratulace), Marek dobíhá 10 min za mnou (bez čipu ale zodpovědně). Oběma to u závěrečné fotky s medailí na oko vyčítám, lakovali mě s tím, že to nedaj a že mě proklínaj. Vyzvedneme komfortku a jedeme bydlet. Au au, sprcha, au au večeře. Tep tak 150 nám stejně moc spát nedovoluje. Takové lehké spaní od půlnoci do 7. Ráno cígo, snídaně a odjezd. V 10 jsme v Poděbradech. V 11:30 na Smícháči a já honím metrem poledničku bus. V 13:00 dopajdám domů. Synovi se chlubím s medailí a přilehávám na odpolední siestu. Bolím ještě tejden. Asi tak. A asi mé FAKT poslední arooo :)

Fotogalerie na fb :

Kdo uteče vyhraje

Výsledky:

Spartan Race Ultra 2020 Liberec (11288)

Oficiální články, fotky a videa:

Spartan Race CZ , Facebook cz SR , Video (všechny překážky) , Foto (official album fb)