Ironman 2024

Někde tady na webu, pár let zpátky (zhruba po dokončení Sparta Race Ultra v roce 2020), uvažuji nad tím, že pokud bych se ještě někdy hecnul k nějakému sportovnímu výkonu, tak by mohl být v hledáčku Ironman - tedy jeden ze série závodů v dlouhém triatlonu. Pokud bych se k téhle výzvě rozhoupal, tak ideálně do čtyřicítky.
A co se nestalo.

Loni, na podzim roku 2023, bylo oznámeno, že první závod této celosvětově známé značky, se uskuteční v ČR! Uskuteční se v Hradci Králové dne 18.8.2024.
Co to doprdele má bejt?? Proč ty osmičky a proč týden po mých 39. narozeninách?

Nevim no, nešlo se nezaregistrovat.

Vyhecoval jsem k tomu i Marka (mého letitého kámoše, člověka, kterej mě kolem roku 2012 přihlásil na mojí první běžeckou desítku, spolu jsme dali 2x Spartana (2013 a 2020) a třeba i trek do základního tábora Mt.Everest v roce 2019). Koncem října 23 jsme se v první vlně spuštění registrací za 300,- eur zalogovali a dali jsme si čas do konce roku přemejšlet, co jsme to vlastně udělali za blbost

Ježíšek (obligátně já sám) mi pod stromeček nadělil knihu Můj první triatlon, sportovní hodinky a permici do bazénu do Klatov, přes svátky jsem si naordinoval hrubý sedmiměsíční tréninkový plán.

První dva týdny v lednu jsem byl dvakrát plavat. Ujistil jsem se, že se neutopim, ale že by mi to nějak extra šlo, to zrovna né.

Naposledy jsem plaval (jakože opravdu plaval) na gymplu a tak asi nebylo divu, že první kraul byl jen o párset metrech. Odletetěl jsem na 10 dní na Filipíny, abych se k tomu konce ledna zase vrátil. Jezdil jsem (nebo jezdili jsme s Míšou) cca jednou za 10 dní plavat asi do půlky dubna (7 tréninků). Postupně jsem uplavával víc, líp a rychleji. Zakončil jsem bazénovou sezonu s 2000m za 42:06.

Do toho jsem od února běhal. První výběh na 2 km jsem si dal 2.2.2024. Každý týden jsem si 2km přidával a dostal jsem se tak 16.4. (10 tréninků) na 20km za 2:04:52.

V rámci tréninku jsem si naordinoval plzeňský půlmaraton (27.4.), kde jsem nešel na čas, jen to dát a podpořit kámoše Kubu, jehož to byl první půlmar. Dal jsem. Za 2:12:42 (hrůza, ne?). Každopádně něco naplaváno, něco naklusáno za těch čtvrt roku by bylo. Čas začít s disciplínou, které jsem se nejvíc bál. Cyklistika!

Kolo nevlastním desítky let, naježděno za celý život dohromady (vč. BMX v deseti na ulici) mám míň než je délka závodu (90km). Čas se do toho obout. V Decathlonu jsem si koupil dres, přilbu a pár doplňků, koupil jsem si od sousedky za litr staré horské kolo, od kámoše půjčil silničku, z marketplacu objednal použité cyklotretry a pustil jsem se do prvních výjezdů. Nejdřív jsem zahradě spadnul. Pak už jsem postupně přivykal a za červen a květen jsem stihnul 7 tréninků s postupným přidáváním vzdálenosti až na posledních 90km za 3:48:32 koncem června.
Tak to nakonec nebude s kolem tak zlé.

V květnu jsem věděl, že se musim vrátit k plavání. Nejlépe začít trénovat venku. Objednal jsem si základní neoprén od naší triatlonové legendy Petra Vabrouška a po několika dnech jsem se odhodlal vyrazit do Hradce u Stoda zaplavat si v lomu. Nečekal bych, že otevřená voda a neoprén bude až takovej problém. První trénink trval pár minut. Po nasoukání do neoprénu a několka tempech k prostředku lomu jsem sotva popadal dech. Svíraví pocit z neoprénu, panika z hloubky... doplácal jsem se na břeh a nechal to na jindy. Vyměnil jsem si s Petrem pár emailů, uklidnil mě, že to je s neoprénem a nováčkem celkem běžná věc. Jde o hlavu a o zvyk. Postupně jsem tedy zkoušel přidávat metry. Každej plaveckej trénink, až do závodu, byl o něco lepší. Ale ideální to zdaleka nebylo. Střídal jsem prsa a kraul, měření vzdálenosti nebylo úplně přesné. Spokojil jsem se s tím, že to nějak dopadne.
To bychom měli jednotlivé disciplíny. Od konce června jsem začal tréninky spojovat.
Prvně v životě jsem také začal suplementovat (gely, magnesium a ionťák od Nutrendu).

Na horském 15km do lomu do Hradce, tam plavat, na horském zpět, doma vzít silničku jet po cyklostezce do H.Týna a zpět (20km). A pak si směrem na Holýšov zaběhat. Takových triatlonových tréninků jsem stihnul 5. Vždy jsem si každou část prodloužil. Nakonec jsem jezdíval a běhal až 4x tam a zpět. Byl jsem nadšenej, když jsem dal triatlonovou olympijskou destinci (1,5+40+10) za necelé 4 hodiny. To by na limit závodu (8:30) mohlo stačit. Poslední triatlonovej trénink (1,8+60+14) jsem dal 23.7. za 5 hodin. Měl jsem v plánu jít ještě dva delší trejny. Bohužel jsem si 3 týdny před závodem rozřízl prst na 3 stehy (při natírání fasády 🫣). Tejden úplnej výpadek. Pak už jsem stihnul jen pár výběhů, jednou 80km kolo a dvakrát si po zahojení krátce zaplavat na koupališti se synem.

Tak abych to sumarizoval. Za 7 měsíců jsem stihnul asi 50 tréninků (21 běhů, 11x kolo, 13x plavání a párkrát triatlon). Celkem jsem zdolal necelých 1000km za cca 72 tréninkových hodin. A spálil 50.000kcal 😃

Plán jsem nedodržel (ať už kvůli zranění nebo kvůli nedostatku času a jiným prioritám), plavání, na nějž jsem si věřil, se ukázalo jako největší slabinou (především psychickým blokem), dát si doporučovaný závod ve sprinttriatlonu (hlavně kvůli zkoušce depa) a zatrénovat si společně s Markem taky nevyšlo. Poslední dny před závodem jsem si naordinoval klid, abych to nějak vstřebal. No a to se taky zrovna úplně nepovedlo

Co už. Závodní víkend je tu!

V sobotu ráno v půl 8 jsme s Míšou vyrazili do Hradce (tentokrát už Králové). Kolem desáté jsme zaparkovali u hradecké univerzity a 2 km pěšky došli ne Eliščino nábřeží. Kulisy už jasně nasvědčovali jak velkolepá událost nás čeká. S x desítkami lidí jsem i já využil Open Water. Proplaval jsem si půlku trasy. Kupodivu se mi plavalo velmi dobře. Proběhnutí běžecké části od 11:00 s E.B. Nývltovou jsem nestihl a tak jsme šli k prezenci. Dostal jsem závodní balíček s nutnostmi (hlavně své startovní číslo, čip a čepičku) a dárky od pořadatele a sponzorů závodu. Na to jsme se vydali zpět na parkoviště pro kolo. Cestou jsme vydatně pobědvali. S kolem a s věcmi další 2 km do depa. Kontrola materiálu, kola, organizace do tašek a celková příprava v depu nějakou tu hodinu spolkla. Volal Marek, že zpoždění, ale na 17:00 dorazí. Tak jsme si zašli na druhou stranu řeky prohlídnout finish, vyslechnout brífink ředitele závodu a po 15:00 jsme šli běžeckou trasou v protisměru až k našemu parkovišti. Půl hoďky jsme čekali na Plamena se kterým jsme proceduru před startem prošli ještě jednou. V už plném depu jsem k mé nelibosti zjistil, jak amatérské vybavení mám a jak našlapaně vypadaj soupeři

Po posledních dnešních dvou kilometrech (no půlmaraton bychom už dneska měli - asi mi ho neuznaj) jsme z města odjeli k Tescu pro nákup a na večeři a pak pokračovali dál až do Poděbrad, kde jsme u Markovo rodiny přenocovali. I přes lehkou nervozitu před výkonem a představení nočního kokrhavce se mi do budíku v 7:00 spalo celkem fajn. Proběhla pro mě neobvyklá snídaně a poslední cigáro ke kávě, v 7:30 odjezd do hradecké vřavy. V půl 9 parkoviště, procházka na start, záchod, převlečení... v 9:30 energicky Daniel Stach odstartoval hlavní závod Elitních skupin ve zlatých čepicích. Nás závodníků v kategoriích Age group s modrými čepičkami v neoprenech se seřadil pěknej štrůdl. I my jsme využili ochlazení v řece a zařadili se do davu. Od 9:40 do 10:10 se po trojicích každých 5 vteřin skákalo do vody. Labe bylo v tu ránu plné plavců. Náplavka a mosty ještě plnější.

My startovali kolem 10:05 a ten tlak a nervozita se projevila hned v prvních desítkách metrů plavání. Bušilo mi srdce, tep na max a to jsem se vlastně ještě ani nerozehřál. Vystrčil jsem hlavu a doplaval k nejbližšímu kajaku, abych se ho chytil a uklidnil se (pro tyto a podobné případy - např. křeč - jich uprostřed řeky stálo více). Po minutě jsem se už raději víc v klidu a prsama s hlavou nad hladinou začal posouvat dál. Kraulaři mě předplavávali až k otočce ve vzdálenosti 500 metrů. Za poslední bojkou mi to nedalo, potopil jsem hlavu a začal kraulovat. Naštěstí jsem chytil rytmus, srovnal nádech/výdech a soustředil se na něco jiného. Tím pádem jsem mohl obstojně doplavat jak kilometrovou rovinku proti proudu, tak pětisetmetrovou obrátku ke startu.

Z vody jsem tedy vybíhal za 43 minut, což na tu počáteční bídu nebylo tak hrozné. Asi z té radosti, že jsem zaplaval, jsem si jen tak pomalu cupital do depa, v pohodě jsem se vysvlékl, nasadil cyklo věci, svačil, pozoroval mumraj kolem a nakonec si dokráčel pro své kolo. Z atletického stadionu, kde bylo depo, jsem vytlačil bicykl po necelých 12ti minutách (zpětně vím, že bych to dal i za 5 - njn).

Za čárou pod obloukem jsem nasedl na kolo, rozladil jsem si hodinky a vyjel vstříc cyklistické části. Za chvilku jsme opustili centrum, za dalších pár kilometrů město. Asi na patnáctém kilometru mě v protisměru začali míjet ProAtleti, kteří už mířili zase zpět do depa. To je teda fičák! Já si jel to své natrénované. A také to co dovoloval můj stroj a jeho spřevodování. Rychlostí cca 27km/hod jsem si dojel na první otočku, pak na první občerstvení na 36.km (vodu i bidon jsem chytil!), slupnul jsem gel a pokračoval v téže rychlosti až na obrátku číslo 2. To už jsem měl přes 2 hodiny a skoro 60km v nohách, když jsme to nasměrovali opět na Hradec. Teď už většinou po rovince nebo mírně z kopce, s poslední otočkou, zbývalo dojet 30 km. Dojel jsem, dobrý to bylo.

S časem 3:17:44 jsem slezl z bajku. To už byl vítěz z elitní skupiny v cíli, když jsem si v depu (T2) nazouval maratonky na závěrečný půlmaraton. Depo odkrojilo zase pár minut navíc, než by mohlo a mělo, ale i tak mám čas nad své očekávání a tak nepanikařím a vyklusávám ven z areálu. Po kilometru se dostávám na okruh (ty nás čekaj 4). Tady už se mísí závodníci různých úrovní. Obě dvě občerstvovačky na okruhu využívám do plna. Slunce praží, lidi fandí. Běží se mi fajn, ne moc rychle, ale fajn. Na druhém okruhu nás překvapí průtrž mračen. Běží (ač s kotníkama ve vodě) se mi ještě lépe. Až asi do půlky mého třetího okruhu prší a já mohu jen děkovat. Jakmile přestane pršet a vyleze slunce, tak vzniknuvší prádelna mé tempo pošle strmě dolů. Těch posledních 8 km do cíle běžim pomalu, ale aspoň běžim. I dokonce předbíhám. Interreaguju s diváky, fotografy, obsluhami na feed zónách a už si jen tak užívám to, že to asi zvládnu. Po 2 hodinách, 21 minutách a 21 kilometrech běhu vbíhám na náměstí, už neodbočuji doprava na okruh, nýbrž doleva k cílové rovince. Tam na mě mává Míša a taky ostatní fanoušci a já v euforii protínám cíl. S časem, který bych nečekal ani v nejdivočejším snu.

Čas 6:41:28 mě původně hodně ohromil (teď už vím, že tak výbornej není).
V cíli dostávám krásnou a těžkou medaili od dobrovolnice a po chvilce i pusu od Míši.

Je necelých 17:00 a my můžeme začít opouštět tento fantastický závod. Pivo, cígo, hot dog, vyzvednutí věcí, sprcha... Po 18:00 jsme na parkovišti, naskládáme vše do auta a tentokrát je na Míše odřídit tu štreku. Se zastávkami v kolonách na dálnici i se zastávkami na kafe atd. se kolem 22:00 ocitáme doma. Tělo pořád přehřáté, tep mám stále nad 100 a tak je první noc po závodě takové dost jiná. V pondělí se budim bolavej, ale spokojenej. Rozchodím to a pak už si jen užívám myšlenky na závod a informace přicházející po něm. Jezdim se chlubit s medailí (všem se líbí, jen syn Táda by prej radši zlatou). V úterý už jsem v běžném provozu, peru, sekám, a dokončuju rozdělaný plot. Ve středu jdu do práce a stahuju si fotky. Ve čtvrtek zkouknu záznam závodu na ČT sport. V pátek, tedy dnes, respektive právě teď, dopisuju tento text a pak se začnem chystat k odjezdu na odlet do Tuniska, kde mám v plánu nechat tělo i mysl odpočnout a od září se zas začít víc soustředit na jiné věci.

Závěrem:

113km - polovičního Ironmana - jsem dal za 6:41:28. Limit, který měl být i původním cílem, byl 8:30:00. A ten jsem teda skoro o 2 hodiny předhonil. Nicméně víme, že rezervy jsem měl jak v sobě (depo, plavčo..), tak ve vybavení (kolo - čuměl jsem na ty kola za čtvrt milionu, které se stejným úsilím vyvine o třetinu vyšší rychlost, karbonové botky samochodky za osmičku). Jít to celé naplno a místo investice 10k pustit aspoň 100k, mohl jsem mít s přehledem i pod 6 hodin.

Ale je to jak to je a já jsem spoko.

Z 1333 registrovaných dokončilo 1157. Já byl 988 ze všech, 840 z mužů a 157 v mé věkovce (35-40let).

Počasí bylo super, organizace výtečná, atmosféra senzační. Neběžel Z. Chára (pozvánka na full do Švédska) ani B. Besperát (ta se zranila), jinak jsem viděl všechny ostatní 'hvězdy' tohoto sportu (Vabroušek, Kuříková) či závodu (Yaksha).

Užil jsem si to, byla to zkušenost k nezaplacení.

Teď jen doufat, že v létě 2025 nebude v ČR repete v podobě full Ironmana. Asi bych zas musel :-( :-D

Fotogalerie na fb :

Kdo uteče vyhraje

Výsledky:

Ironman 70.3 Hradec Králové 2024 (257)

Oficiální články, fotky a videa:

Video (ČT Sport) , Aftermovie (doplnit)